LUCCHA: a prosímtě, kde se to dá sehnat a za kolik?

SYNAESTHESIA: Díky moc :-)

FROGGIE: Odpovím za Lucchu, protože jsem to teď šel očuchat :-) Není to cítit plastem vůbec ...

LUCCHA: To je parádní! Dotaz: Není to moc cítit plastem? Mně by se to hodilo do šatny na věci :-)

LUCCHA: Tyjo, tohle je fakt super!

To by se detem do detskeho pokoje hodilo, i barevne, jen kdyby cena byla o rad nizsi .)

GINGERCAT: aha, dík, to jsem to čekala horší

GHOSTDOG:
LUCCHA: je.

http://www.detsky-nabytek-clemance.com/shop/stolecky-zidlicky-kresilka/detske-kresilko-baron-barva-limetka.html

GHOSTDOG: Taky jsem je nenašla, řekla bych, že to bude asi drahý :-/

LUCCHA: hezký...akorát by na tom webu mohly být ceny...(nebo jsem je nenašla?)

Já si taky četla jako malá v posteli nebo na zemi.
Čistě z toho důvodu, že křeslo jsem v pokoji neměla, v obyváku byli rodiče a koukali se na televizi a u stolu na židly se mi opravdu číst nechtělo. Kdybych měla křeslo, jsem si jistá, že ho využiju.

Hugo křeslo má a používá ho každý den, je velký čtenář. Čteme i spolu, na velkém křesle nebo na posteli.
Já chci, aby si četl sám a rozvijel si vlastní fantazii. Což se mi myslím daří.
Jsou mu čerstvě dva roky, a oblíbil si knížku O zahradě od Pavla Čecha.
Sedne si do křesílka otevře knížku a už jen slyším výkříky "utééč....příšera...hop...hop...vodááá...loď..lebek.." a jsme spokojený oba.
Někdy si čte na zemi, ale prostě má tu možnost jít do svého křesílka a tak ji využívá když chce. Když jsem křeslo kupovala, ani ve snu by mě nenapadlo, že by to mělo být jinak.
Je to raubíř jako každý jiný kluk co pořád lítá. O to víc je podle mě důležitý, aby se naučil hrát a číst si sám a tím sám sebe zklidnit. Už jen kvůli škole. Já mu donekonečna za prdýlkou stát nebudu. Ale je potřeba začít od malička, protože je jasné, že když donesu křeslo pro školáka co je zvyklí číst na zemi, nebudu mít úspěch.

LUBAR: já si taky nakonec asi nejradši čtu vleže, pravda.
Dneska už dětem čteme tak, že ony leží ve svých postelích, ale když byly moje děti malé, také jsme se nejradši někam schoulili.

ANNAWA: Marně přemýšlím, jestli jsem si někdy četla vzorně vsedě na křesle, a nějak mě žádný takový období nenapadá. Dětem čtu nejčastěji na posteli a všichni u toho ležíme, hlavy zabořený do knížky tak, že já nevidím na písmenka, nebo na sedačce, kdy se po mě oba dva střídavě válí a střídavě soustředěně nahlíží na jednotlivý stránky. A já sama jsem si v dětství nejradši četla na okně, teda dokud to šlo a bydleli jsme v činžáku se širokejma parapetama :) a pak už asi převážně na posteli.


LUCCHA: A pokud jde o mě a můj vztah k takovýmhle křesílkům, tak mě přijde, že jako zajímavý kousek do velkého dětského pokoje, klidně, ale jako běžná součást běžných dětských pokojů mi to přijde jako zbytečný kus nábytku, sice pěknej, ale zbytečnej.

LUCCHA: a je to asi věkem, čím starší, tím hůře -)

GINGERCAT: ano, taky "cteme" zasadne spolecne...a kdyz holky neco delaji, tak by u toho nejradsi staly na hlave....dobre vim po kom to maji, jeste nekdy v puberte jsem televizi sledovala zhusta ve stoji na hlave :-)

LUCCHA: neříkám, že jsou takové všechny děti.
A že něco mít musí nebo nemusí, o tom jsem nenapsala nic - ale při pohledu na ten kousek nábytku si myslím, že by se jim líbil, ale nevyužily by ho. Já bych ho brala ;-)
Jinak, máme doma 4 děti a vsedě si, a to ještě občas, čte jeidné. Mně už to přijde jako docela reprezentativní vzorek ;-)