KAWALSKI: No v případě dospělého se to považuje za nemoc - a je potřebné to tedy léčit. U mimin je to časté a obvykle věkem odezní.
Já mám v ložnici "portrét" - manžel mě nechal namalovat jako fantasy hrdinku s pořádným klackem v ruce. řekla jsem synovi, že pokud přijde bubák, tak ho plácnu kyjem "po čuni". Ale že to ani není zapotřebí, neboť každý bubák, co by přišel, to uvidí na obrázku a rovnou uteče.
Syn se mě občas chodí zeptat, jak je to s tou palicí, proč ji tam mám, nebo co udělám s bubákem - ale noční můry nemá, ani strachy, usne ve tmě, pohoda. Tohle - a pár dalších věcí - nám to plně eliminovalo. Občas má, samozřejmě, špatný sen - ale ne můru... a ne často.