a nyni jsem si dovoli, pro trocha zpestření, kratší příběh ze života:
Deštník, Bylyna, Koziluh a Štěbetka se vrátili ze světa.
Neboť to byli od útlého mládí velcí kamarádi, sešli se hned jak to bylo možné a dohodli se na uspořádání přednášky, kde by předali zkušenosti a poznatky ze svých cest ostaním ze své rodné vísky.
Sešla se spousta dychtivých návštěvníků, kteří byli mnohdy za celý svůj život pouze v nedalekém okresním městě. Mnozí očekávali potvrzení svých domněnek o zemích, kde vládne lucifer svým smrtonosným bičem, o existenci konce světa, o létajících kobercích či podmořských pannách. Jiní přišli pro zážitky, jež by velmi rychle přijali za své a jejichž převypravováním by vyplňovali své monotónní dny a v očích věrných posluchačů by si tak získávali ještě lepší pověst. Přišli i ti, kteří byli snad jednou či vícekrát v sousedních zemích, považovali se za stejné cestovatele, v předsálí před započetím přednášky vedli dlouhé monotónie jejich cestovatelských výdobytků, a povětšinou si přišli porovnat své zážitky se zážitky protagonistů, zatříbit je tam kam patří, a ujistit se tak o jediněčnosti svých, nyní již jen vzpomínek. Našlo se pár jedinců, kterých by se dalo rychle spočítat, jež nebyli nikdy nikde, však s práznou hlavou chtěli co možná nejvíce pochytit, neb něvědeli co by a viděli v této přednášce možnost nalezení "ukazatele" v jejich hledání smyslu života. Svou účastí pekvapil byť svou pozorností nikoho neuchvátil nejznámější cestovatel z celého okolí. Ten nevedl debaty v předsálí, nýbrž zvědavostí celý bez sebe nepozorovaně navštívil cestovatele přímo v jejich šatně a neunavuje je svými dotazy jen pozoroval a sbíral první dojmy.
Po té co se všichni upokojili a usadili se na své místo, přednáška započala. První se svým příspěvkem vystoupil Koziluh. Neb chtěl hovořit jako první a svým vyprávěním co neujvíce zaujmout, započal popisovat kde všude a jak daleko byl, čím se kde můžou pyšnit, a jak on sám svými znalostmi všude kde se dalo přispíval, za což byl na svých cestách všude považován, ba dokonce i odměňován a pasován. Svou řeč zakončil tím, že by všichni z vesnice měli všeho zanechat a vyrazit co nejdříve do světa, aby si dobyli slávy jako on sám.
Bylyna, uznávaný didaktik a archivář, schladil nadšení všech posluchačů svými jednodstranně laděnými příspěvky o tom, kterak je ve světě spousta špíny, nedokonalosti, hlouposti a lakoty, zbytečností a rozmarů, a proto nechť radši nikdo nikam nevyráží a je rád za to co má, neb to je dle jeho poznání to nejlepší. Svou závěrečnou řečí si oproti očekávání získal respekt u nemála hrdých občanů, přičemž se neopomněl zmínit o své čerstvé kandidatuře na starostu obce.
Další vystoupila se svým příspěvkem Štěbetka, která zahltila posluchačstvo informacemi, které na svých cestách získala, o nádherných obřadech při svatebních slavnostech, o způsobech vyspělých dvořanů v bohatých královstvích, o všemožných látkách a ozdůbkách, jimiž se lidé zdobí tu a tam a svou řeč zakončila doporučením, že pro obohacení vlastního života by měli místní občané většinu z těchto zvyků přejmout a udžovat i zde.
Nakonec se zvedl Deštník, vytáhl zaprášenou promítačku a jal se promítat obrázky, jež zachytil na svých cestách. Zaznamenávali povětšinou trošku těch či oněch skutečností z předešlých příspěvků, avšak Deštník mlčel a se zasněnými očima se koukal a vzpomínal, neb obrázky mu zjevovali pocity uvnitř a ty ho hřáli. Po chvíli se ozvali námitky, že chtějí doprovodné povídání, že takto to je až moc suché, a tak Deštník vyprávěl něco jako : "Zde stojí muž s ženou, a mávají". "Na tomto snímku pak vidíte velbloudici se svými mláďaty" ... "To my vidíme, ale stejně to není ono !" Ozývali se nové výtky .. A tak jej za chvíli většina vypískala.. Deštník schoval promítačku, a tak jako ostatní i on pronesl na závěr pár slov. "Cestování vám všem ze srdce doporučuji, neboť jsem se díky němu mnohému naučil, mnohé poznal, uviděl na vlastní oči, co ani fotoaparát nezachytí, pocítil na vlastní kůži, co ani žádné vyprávění nemůže na míle přiblížit. Vážím si všeho kolem sebe mnohem více než dřív a nakonec jsem si stejně uvědomil, že ta pravá cesta začíná u mně "doma". Po chvíli hlubokého ticha se tu a tam ozval smích, zakašlání, posmrknutí, a takto rychle se zdejší atmosféra opět změnila v hlučný lomoz, kterým už jen prosvištěl hlas správce budovy, že přednáška skončila a všichni ať se v klidu odebéřou domů, a vše se pomalu rozprchlo.
Život ve vesnici šel dále a jak je zvykem i zde byly nějakou dobu na pořadu dne diškutace o této pednášce, o dalekých zemích a jejích divech, o úspěších nových ale hlavně starších "cestovatelů" a vše se časem dostalo do starých kolejí. Toto téma probírali už jen starší cestovatelé, kteří si již dávno neustálým opakováním svých úspěchů vydobyli zpět své hrdé pozice v očích svých věrných posluchačů. Nejznámější cestovatel z okolí se počal vícero věnovat svým příbuzným, a tak ho lidé potkávali stále častěji. Koziluh i Štěbetka hned jak to bylo možné zase odcestovali, Bylyna se stal starostou, a Deštník počal šířit lásku ponejprv ve své rodině, postupně však i mezi obyvatele vesnice, a t i si z něj někteří tropili blázny, někteří o něm ani něvěděli, našlo se však pár takých, které inspiroval. Ostatní už časem ani nevzpomněli. Jen těch pár jedinců, kteří šli na přednášku s otevřenou hlavou, zmizlo z vesnice a nějakou dobu o nich nebylo slyšet.
A tak se stalo že stejně jako i první skupina cestovatelů i oni se časem vrátili,a neboť se jednalo o z mládí spřízněné duše a přeci jen by bylo záhodno udžovat takovýto zvyk, i oni uspořádali pro domorodou vesnici přednášku. A tak se vše opakovalo.
První vystoupivší uvedl, že Koziluh jisté pověsti vskutku dosáhl, leč jeho vlastní prý nyní nezná mezí. Druhý pak zmínil, že očekávaje Bylynovy nepříjemné zkušenosti na svých cestách narazil jen na samá pozitiva, a proto se těší moc a moc, až zase vyrazí, neboť ta pozitiva ho moc naplňovala. Třetí pak pln zármutku a pochyb o nadšení z předešlého příspěvku uváděl všechny krásy zmíněné Štěbetkou, která očekával, však nenacházel, ba naopak odrazoval pocluchačstvo sdílením svých negativních zážitků. Nakonec vystoupil usměvavý řečník, jenž stejně jako minule Deštník, zmínil, že bez ohledu na již zmíněné, doporučuje všem jejich vlastní zkušenost, která je naplní osobitými jedinečnými skutečnými pocity, a bude je hřát do konce života bez ohedu na to, co kdo kdy bude říkat.
A opět se vše opakovalo,
a tak se dělo zas a znova,
po mnoho nekonečných let...