Co se tyce moji denni praxe, tak to vnimam spis tak, ze ty pocity jsou takovej zakladni odrazovej mustek, meditace s nima je trenazer na kterym se deje podstatnejsi vec, totiz ze se etabluje ta "vyrovnanost mysli" - coz v mym aktualnim slovniku rovna se smerovani pozornosti na pritomnost, identifikace s bytim v pritomnosti, se subjektem, nikoli s objekty, ktery jsou pomijivy. A objekty jsou vsechno, ne jen pocity. K cemu dochazi je, ze mnozina "objekty" se postupne neustale rozsiruje a pozornost je tak stale cistsi a volnejsi. Myslenky, kdyz se s nima subjekt neidentifikuje, muzou volne plynout hlavou a jsou vnimany jako kolorit, jako stromy podel cesty. Jsou vnimany s materskou laskou, ktera nediskriminuje, meri vsem stejne. Citim, ze takhle se nakonec rozpousti to ego - postupne opada identifikace s myslenkama a pocitama, ktery jsou s konceptem "ego" spojeny, a tak se, jak krasne rika Mooji, ego rozpousti jako kostka ledu ve sklenici vody - led nedela nic, voda nedela nic, oboji je teze podstaty, a presto se cosi deje.