• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    LALINAObrana občana
    LALINA
    LALINA --- ---
    :-))) ale bude citovaná.. a dokladovatelná...
    JENIIK
    JENIIK --- ---
    LALINA: To ano a jistě to bude upřímná odpověď ;-)
    LALINA
    LALINA --- ---
    JENIIK: mno, ale odpovědět nějak by na ně mel, ne?
    LALINA
    LALINA --- ---
    JENIIK
    JENIIK --- ---
    LALINA: myslím, že nějaký dotazy mu budou úplně u prd... jedno.
    LALINA
    LALINA --- ---
    JENIIK: tak co s ním uděláme?

    má smysl ho trochu potrápit dotazama, co zamýšlí s Malostranským hřbitovem? ;-)
    petr.durica@cityofprague.cz
    JENIIK
    JENIIK --- ---
    LALINA: pokud mám správné informace, tak je to právě on, kdo je žábou na prameni. Lidé kolem něj nejsou nijak extra provázaní s rusama...

    A já nebudu raději nic říkat k tomu odkazu níže... ;-)

    http://magistrat.praha-mesto.cz/Urad/Kontakty/Adresy-a-uredni-doba/area8525?path=aplikace&apl=telefon&case=detail&idos=1652&ido=5294&sh=1986441179
    LALINA
    LALINA --- ---
    JENIIK: když to je těžký, takovejch smrdů tu je v záloze tuna...nebude tuten, bude jinej... je to bída... jakto, že to jde?
    kdo to je, někdo na magistrátu? možná se ptám hloupě, ale nemám zrovna moc času "dohledávat"...... napomoz...

    hlavne ale: co se s tím dá dělat? jak se bránit?
    JENIIK
    JENIIK --- ---
    LALINA: spíš by měl konečně někdo zabít toho slovenskýho smrdečka, co jim to tu rozprodává.

    Jméno si každý jistě dohledá. ;-)
    LALINA
    LALINA --- ---
    včera jsem potkala známou a říkala, že když byla v rámci Dnu evropského dedictví na Malostranském hřbitově, říkali tam, že to vypadá, že pozemeky tam skupujou rusáci a nejspíš zmizne i Malostransky hřbitov.
    Víte o tom někdo něco bližšího?
    Už me ty rusáci se*ou fakt víc než hodně.
    asi za chvíli budu svolávat ozbrojenou domobranu:-//
    BONDA
    BONDA --- ---
    Na Roztylech se chystá velké kácení a stavba nového obchodního a administraticního centra. Petici proti tomu podepsalo skoro 650 lidí. Ve středu 23.9.2009 17:30h se bude konat setkání občanů s úřady přímo u metra Roztyly. Prosíme vás, jestli můžete přijít, stavte se ! Ať je nás víc! Dík.
    http://www.velkeroztyly.estranky.cz
    JANYNA
    JANYNA --- ---
    KATUSA: Jo, jo, dle mého názoru by TOP 09 vyvolal důvěru snad jen v oslovi.
    LALINA
    LALINA --- ---
    já tam teda nepůjdu, asi by me zatkli jako nácka a xenofoba:-]]]
    LALINA
    LALINA --- ---
    Francie: imigranti, stát, rasismus a dělníci

    debata s editorem magazínu Ni patrie ni frontières (Žádná vlast, žádné vlastenectví), klub Cross, 5. září, 16.30

    Od Pařížské komuny ke květnu 1968 mají francouzští dělníci renomé těch, kteří nemají ke svým zahraničním soudruhům předsudky.

    Realita je ale trochu komplexnější než tohle uklidňující klišé, a to hlavně dnes.

    Je dnešní francouzská dělnická třída rasistická nebo xenofobní?

    Je francouzský stát institucionálně rasistický?

    Hrají v tomto institucionálním rasismu roli fašistické skupiny?

    Můžeme považovat National Front (Národní stranu) s jejími pěti miliony voličů za fašistickou?

    Migrace byla ve Francii vždy, už před více než sto lety, ústředním bodem politických diskusí a bojů. Od začátku Třetí republiky (1870) bylo do dnešních dnů vydáno mnoho zákonů, které definovaly, kdo Francouz je a kdo není, kterým cizincům je dovoleno v zemi pracovat a za jakých podmínek atd.

    Ve dvacátých letech měla Francie nejsofistikovanější policejní systém na kontrolu migrace na světě – studovat ho sem budou jezdit i američtí politici.

    Kontrola francouzského státu nad zahraniční částí dělnické třídy byla vždy velmi tvrdá, byť se čas od času uvolňovala. S tím, jak se oficiální migrace ve Francii, a v Evropě obecně, v červenci 1973 zastavila, objevovaly se represivní zákony a praktiky všeho druhu, jejichž cílem bylo dostat migranty pod kontrolu.

    Vzestup National Front v osmdesátých letech (vzestup, který vrcholil při prezidentské volbě v roce 2002, kdy skončil po prvním kole Le Pen druhý za Chiracem) ukázal, že ve Francii jsou miliony maloměšťáků, ale též dělníků, kteří mají silné xenofobní, či dokonce rasistické smýšlení.

    Zároveň vedlo několik organizací migrantských dělníků boj za legalizaci „ilegálních dělníků“. Od roku 2007 pak mobilizovalo svou energii mnoho levicových militantů, odborářů i obyčejných občanů kolem otázky francouzského školství, aby bránilo všechny „skrývající se“ cizince, jejichž děti ve Francii studovaly.

    Chcete-li se o tomto tématu dovědět víc, přijďte na diskusi do kavárny v klubu Cross v sobotu 5. září v 16.30.

    Jejím hostem bude editor magazínu Ni patrie ni frontières (Žádná vlast, žádné hranice), který se v současné době podílí na solidární síti na podporu „ilegálních“ dělníků.
    KATUSA
    KATUSA --- ---
    tohle mě zaujalo, myslím, že to sem taky patří:
    http://www.blisty.cz/2009/8/31/art48669.html

    a ještě jedna diskuse snad do záhlaví? :)
    [ PETICE aneb Taky muzes prispet svou troskou do mlyna ]
    JANYNA
    JANYNA --- ---
    JENIIK: D-fens jsem neznala, díky.
    JENIIK
    JENIIK --- ---
    JANYNA
    JANYNA --- ---
    Zdá se, že co se Klánovického lesa týče, od poslední akce zasílání protestů do 13. 7. se nic dalšího nevyvrbilo... Pokud se mýlím, prosím opravte mně. Zajímá mně, jak se to vyvíjí.
    JANYNA
    JANYNA --- ---
    Dostala jsem dnes e-mail, který mi příjde zajímavé pro zamyšlení předat dál.





    Několik vět 2009

    Před 20 lety se schylovalo ke konci vlády komunistů nad naší zemí a o tuto změnu jsme aktivně usilovali.

    Za 20 let mnozí z nás svým umem, pílí a inteligencí dosáhli profesních úspěchů a blahobytu o kterém se nám za komunismu ani nesnilo.

    Budování soukromého úspěchu jsme vykoupili tím, že jsme až příliš ochotně odevzdali osud věcí veřejných do chtivých a chamtivých rukou.

    Skandály dnešních politiků sledujeme se stejným znechucením jako někdejší tupost těch komunistických. Napříč zemí se rozrostl bezprecedentní systém korupce na komunální, krajské i centrální úrovni. Vstupenkou na lukrativní posty polostátních podniků a organizací s miliardovými rozpočty je legitimace nebo spřízněnost s velkou politickou stranou.

    Nepozastavujeme se nad tím, že v zemi, kde je pracovní síla 3x levnější než v západní Evropě, je kilometr dálnice 2x dražší.

    Nepozastavujeme se nad tím, že narozeniny primátora či státního úředníka rozhodujícího o miliardách, stojí jeho "oficiální" roční plat.

    Nepozastavujeme se nad tím, že miliardové veřejné zakázky získá ministrova firma s momentálně neznámým vlastníkem - akciemi na doručitele.

    Nepozastavujeme se nad tím, že bývalý premiér vydělal desítky milionů na obchodě s akciemi od podnikatele, kterému předtím zajistil miliardovou dotaci.

    Nepozastavujeme se nad tím, že výroba tramvajenky s čipem stojí v Praze 10x více než v Londýně nebo v Paříži.

    Vleklá vyšetřování, když k nim vůbec dojde, končí tím, že obvinění se neprokázala. Pokud magistrátní úředníci uvíznou v síti policie, tak jedině té švýcarské, nikoli české.

    V naší zemi lze dnes ustát jakýkoli skandál, za několik dní ho překryje ten další.

    Hlavě státu, zaměstnané vlastní ješitností a bojem proti nebezpečí evropské integrace, nestojí korupce za půl slova. I když je to dnes méně okaté, média vědí o čem psát víc, o čem méně, o čem nic.

    Zatímco v dobách komunismu jsme museli překonávat strach, nyní je překážkou lenost. Nadáváme na ceny, ale jsme líní změnit banku nebo telefonního operátora. Necháme se stříhat jak ovce.

    Jsme líní se informovat, vytvářet si, prosazovat a bránit svůj názor.

    Místo přísunu a zpracování informací si vymýváme mozky stupidními seriály.

    Místo zpráv a názorů čteme v bulváru o celebritách, kdo komu zahýbá a s kým.

    Náš národní cynismus se masochisticky vyžívá v tom, jak hrozné panují poměry, ale sami kromě vymýšlení vtipů neděláme nic.

    Ti přihlouplí se ještě rozčilují nad stotisícovými platy, ale miliardové causy jim unikají.

    Svou lenost pak omlouváme filozofií, že "jsou stejně všichni stejní" případně "tihle budou ještě horší".

    Za nezájem a lhostejnost k osudu věcí veřejných zaplatíme vysokou cenu.

    Korupce prodražuje většinu investic financovaných z daní i z obrovského deficitu.

    Ukrajuje šance našich dětí, na nichž v soukromí tak usilovně pracujeme.

    Zadlužuje zemi, která bude jednou jejich.

    Dvě největší strany si rozparcelovaly tuto zemi s tím, že stejně budeme muset volit jednu z nich bez ohledu na to, jak přezíravě se k nám budou chovat.

    Myslí si, že stačí provětrat strašáky, zahrát na strunu sociálních jistot pro jedny a strunu nízkých daní pro druhé. Technika jejich vládnutí přitom dlouhodobě vylučuje jedno i druhé.

    Monopol jedné strany v naší zemi nahradila střídavá a na komunální úrovni i společná vláda dvou stran, které se vždycky nějak dohodnou.

    Je přitom zřejmé, že i ostatní strany využívají své zaslepeně loajální "fanoušky", ochotné jim odpustit úplně cokoli.

    Vedení velkých stran sází na to, že se budeme bát zahodit náš hlas podporou malých, nových či exotických a že nám nezbude než zvolit jejich oranžovou či modrou košili bližší než toho druhého kabát.

    Kolikrát jsme už slyšeli, že "není koho volit", mnozí volit nechtějí a nepůjdou.

    Kolikrát jsme svou volbu s pocitem studu, nikoli hrdosti, zdůvodňovali menším zlem.

    Není snad právě takovýto vynucený hlas z rozumu ten "vyhozený"?

    Jakou cenu má vůbec náš hlas, když ho dáváme se skřípěním zubů?

    Nikdo z nás si nedělá iluze, že by malé politické strany byly lepší a čestnější než ty velké. Moc korumpuje vždy. Ale absolutní moc korumpuje absolutně.

    Šance podzimu 2009 nespočívá v konkrétní straně či programu, spočívá ve změně, v tom, že přemícháme již zdánlivě rozdané karty a dáme průchod naší nespokojenosti alespoň ve volbách, když už to neumíme na náměstích.

    Nemylme se, dvě největší strany budou určovat osud země i v budoucnosti, ale pokud dnes jejich arogantní chování odměníme, odepřeme jim tím důvod ke změně a k obrodě. Přejeme-li si změnu jejich vedení, případně v nich chceme později najít místo pro vlastní pravé či levé ambice, cesta paradoxně vede přes jejich podzimní volební neúspěch.

    Možná jsme se někdy ptali našich rodičů a prarodičů: "A proč jste s tím tehdy něco neudělali?" Připravujme si dnes odpověď pro naše děti...

    Nemusíte to podepisovat.

    Můžete to poslat dál.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam