Francie: imigranti, stát, rasismus a dělníci
debata s editorem magazínu Ni patrie ni frontières (Žádná vlast, žádné vlastenectví), klub Cross, 5. září, 16.30
Od Pařížské komuny ke květnu 1968 mají francouzští dělníci renomé těch, kteří nemají ke svým zahraničním soudruhům předsudky.
Realita je ale trochu komplexnější než tohle uklidňující klišé, a to hlavně dnes.
Je dnešní francouzská dělnická třída rasistická nebo xenofobní?
Je francouzský stát institucionálně rasistický?
Hrají v tomto institucionálním rasismu roli fašistické skupiny?
Můžeme považovat National Front (Národní stranu) s jejími pěti miliony voličů za fašistickou?
Migrace byla ve Francii vždy, už před více než sto lety, ústředním bodem politických diskusí a bojů. Od začátku Třetí republiky (1870) bylo do dnešních dnů vydáno mnoho zákonů, které definovaly, kdo Francouz je a kdo není, kterým cizincům je dovoleno v zemi pracovat a za jakých podmínek atd.
Ve dvacátých letech měla Francie nejsofistikovanější policejní systém na kontrolu migrace na světě – studovat ho sem budou jezdit i američtí politici.
Kontrola francouzského státu nad zahraniční částí dělnické třídy byla vždy velmi tvrdá, byť se čas od času uvolňovala. S tím, jak se oficiální migrace ve Francii, a v Evropě obecně, v červenci 1973 zastavila, objevovaly se represivní zákony a praktiky všeho druhu, jejichž cílem bylo dostat migranty pod kontrolu.
Vzestup National Front v osmdesátých letech (vzestup, který vrcholil při prezidentské volbě v roce 2002, kdy skončil po prvním kole Le Pen druhý za Chiracem) ukázal, že ve Francii jsou miliony maloměšťáků, ale též dělníků, kteří mají silné xenofobní, či dokonce rasistické smýšlení.
Zároveň vedlo několik organizací migrantských dělníků boj za legalizaci „ilegálních dělníků“. Od roku 2007 pak mobilizovalo svou energii mnoho levicových militantů, odborářů i obyčejných občanů kolem otázky francouzského školství, aby bránilo všechny „skrývající se“ cizince, jejichž děti ve Francii studovaly.
Chcete-li se o tomto tématu dovědět víc, přijďte na diskusi do kavárny v klubu Cross v sobotu 5. září v 16.30.
Jejím hostem bude editor magazínu Ni patrie ni frontières (Žádná vlast, žádné hranice), který se v současné době podílí na solidární síti na podporu „ilegálních“ dělníků.