Lidé se mohou bránit čachrování s územním plánem, rozhodl soud
29.12.2013
Lidé se mohou bránit čachrování s územním plánem, rozhodl soud - E15.cz / euro
http://euro.e15.cz/...utm_campaign=e15news#utm_medium=selfpromo&utm_source=e15&utm_campaign=copylink
Nenápadný rozsudek vyvolal paniku mezi pražskými developery a zmatek 
na pražském magistrátu. Brněnský Nejvyšší správní soud zarazil praxi, 
která dávala úředníkům moc v tichosti změnit několikapatrový dům v 
mrakodrap nebo zástavbu rodinných domků na sídliště pro několik 
tisícovek lidí. Brzy se očekává vlna soudních přezkumů úprav územních 
plánů z posledních let.
Karla Hofmannová si před třemi lety všimla cedule na plotě, který 
obehnal poslední volnou parcelu uvnitř brněnského sídliště Majdalenky. 
Začala se pídit po tom, co se na pozemku velikosti dětského hřiště 
bude dít, a s překvapením zjistila, že místní zastupitelstvo v roce 
2009 změnilo index podlažní plochy pozemku z 0,6 na 1,3. Úpravou 
koeficientu povolilo investorovi postavit místo čtyřpatrového domu 
šestnáctiposchoďový věžák.
Paní Hofmannová založila spolu s dalšími místními občany sdružení a 
přesvědčila zastupitele, aby změnu koeficientu revokovali. Jenomže 
podle úředníků z městské části není možné zpětně měnit územní plán, 
jelikož by developer utrpěl újmu a mohl by po radnici požadovat 
odškodnění. Za pár měsíců Karla Hofmannová nakoukla do územního plánu 
a ejhle, koeficient zásahem úředníků opět poskočil, tentokrát na 
hodnotu 2,2.
„To nás naštvalo. Přece z nás nemohou úředníci dělat blbečky a 
zhodnocovat investorovi pozemek. Když už, tak ať páchají takové skutky 
alespoň zastupitelé jako zvolení zástupci lidu,“ vzpomíná zakladatelka 
sdružení Majdalenky, které se nakonec prostřednictvím souseda chystané 
stavby obrátilo na soud. A neuspělo. Kasační stížnost k Nejvyššímu 
správnímu soudu však nedávno dala sdružení za pravdu a přinesla kýžený 
průlom. Proti úpravám koeficientu v územním plánu se lidé konečně 
mohou bránit u soudu.
Koeficient na výrobu peněz
Správní soudy dosud podobné žaloby odmítaly řešit s tím, že se mají 
obyvatelé bránit v rámci územního a stavebního řízení, které vedou 
stavební úřady. Jejich postoj však postrádal logiku. Během řízení 
nelze koeficient napadat a přezkoumávat, neboť stavební úřady musejí 
vycházet z platného územního plánu, jehož je index podlažní plochy 
součástí.
V útrobách magistrátů se tak dosud hrála hra, které se veřejnost 
nemohla účastnit. A většinou se o ní ani nedozvěděla. Úpravy 
koeficientů přitom mohou výrazně zvýšit výtěžnost pozemku tím, že se 
postaví více pater nebo sníží podíl zeleně. A zároveň nevratně 
zasáhnou do života okolních obyvatel.
Územní plán představuje neuvěřitelný stroj na peníze. Pokud například 
investor koupí pozemek o výměře 500 metrů čtverečních, pro který 
územní plán stanovuje koeficient podlažní plochy 1,8, smí postavit 
budovu o podlažní ploše 900 metrů čtverečních. Kalkulujeli s prodejem 
jednoho metru za 50 tisíc korun, stavba má hodnotu zhruba 45 milionů. 
Pakliže se mu ovšem podaří zvýšit index na 2,6, může postavit 1300 
metrů a hodnota budovy vzroste o 20 milionů. Náklady však nestoupnou 
tolik jako čistý zisk, který se v tomto případě zhruba zdvojnásobí. A 
takovému pokušení se těžko odolává. Zvláště když mechanismus úprav 
koeficientu developery přímo svádí, aby to zkusili.
K úpravě indexu podlažní plochy v územním plánu dosud stačilo 
zajistit, aby domovská městská část dala souhlasné stanovisko. K 
návrhu se v Praze vyjadřovaly už jen stavební úřady spadající pod 
jednotlivé radnice, Útvar rozvoje města a bylo třeba posvěcení 
magistrátním odborem územního plánu. Moc nad úpravami tak byla 
převážně v rukou úředníků na rozdíl od změn, které museli odsouhlasit 
zastupitelé veřejně a k nimž obyvatelé mohli podávat připomínky nebo 
námitky. „V podstatě každou větší stavbu v území, kde byly stanoveny 
koeficienty výstavby, začínal investor cestou na magistrát, kde si 
nechal koeficienty zvýšit, a to mnohdy zcela zásadně,“ potvrzuje 
Martin Skalský ze sdružení Arnika.
V Praze je veřejným tajemstvím, že se v dobách primátorování Pavla 
Béma v letech 2002 až 2010 s úpravami koeficientů kšeftovalo ještě 
čileji než se změnami nestavebních pozemků na zastavitelné. Změny 
územního plánu totiž vyžadují na rozdíl od „drobných“ úprav hodně času 
a trpělivosti. Vyjadřuje se k nim minimálně dvacítka subjektů a 
schválení trvá většinou kolem čtyř let. Prostřednictvím úprav plánu se 
tak v Praze postavilo od roku 1999 do roku 2005 dva miliony metrů 
čtverečních, za posledních sedm let už to bylo přes sedm milionů. 
Rekordní byl rok 2008 a skóre 885 tisíc metrů čtverečních nad původní 
regule.
I správný verdikt má úskalí
„Dosavadní praxe byla nezákonná už tím, že nebyly naplněny obecné 
zásady činnosti správních orgánů a ochrany práv dotčených osob,“ je 
přesvědčen právník Ondřej Tošner, který se zabývá spory okolo územních 
plánů. Rozsudek podle něj vyvolá vlnu soudních přezkumů úprav územních 
plánů z posledních let.
Jeden z prvních by se mohl týkat mrakodrapu na Litochlebském náměstí 
na pražském Opatově. Úprava koeficientů v tomto případě zaráží až 
brutálním cynismem, s nímž dokázala společnost Tweelingen s akciemi na 
majitele díky třem razítkům z povolené šestipatrové budovy udělat 
mrakodrap o 95 metrech. Občané z Prahy 11, kde jsou úpravy koeficientů 
nadprůměrně častým jevem, se v minulosti obrátili na městský soud, 
který je jako obvykle odkázal na územní řízení. Kasační stížnost leží 
u Nejvyššího správního soudu od letošního dubna, první rozsudek pro 
pražskou úpravu územního plánu podle nového judikátu se dá tedy 
očekávat brzy.
Poradce pražského primátora pro územní plán Ondřej Boháč přesto 
považuje rozsudek Nejvyššího správního soudu za nešťastný. „Soud sice 
vytvořil precedens, který eliminuje lotroviny, těch ale mohlo být tak 
dvacet procent. Sveze se s tím dalších 80 procent případů, kdy úpravy 
byly v pořádku. Všichni vědí, jak staré a nevyhovující jsou územní 
plány většiny obcí,“ vysvětluje. Úpravy koeficientů by podle něho 
nebyly potřeba, kdyby územní plán odpovídal realitě. „Bez úpravy 
koeficientů nejde na menším pozemku ani přistavět k rodinnému domku 
garáž nebo patro. Pokud nepovolíte úpravu nevhodně nastavených 
koeficientů, podporujete tím rozlézání města do krajiny, přičemž město 
by se mělo podle moderních trendů zahušťovat,“ dodává Boháč.
Praha nyní čeká na slovo ministerstva pro místní rozvoj, zda se 
brněnský rozsudek vztahuje i na metropoli. Zatím se zastavilo vydávání 
všech úprav kromě žádostí navýšení koeficientů, které se týkají 
rodinných domů. Vyřešit komplikovanou situaci definitivně by ovšem měl 
až nový metropolitní plán zhruba v polovině roku 2016. l
Lidé se mohou bránit čachrování s územním plánem, rozhodl soud - E15.cz / euro
http://euro.e15.cz/...utm_campaign=e15news#utm_medium=selfpromo&utm_source=e15&utm_campaign=copylink
.