Z poznámek odborníka (část I.)
S obecnými účinky běžných drog jsme naše čtenáře již seznamovali. Jaké jsou však současné trendy v Praze?

Deriváty kokainu
Ty jsou poslední dobou velice oblíbené a dosti v kurzu. Uživatelům skýtají pocit euforie a na nějakou dobu, řádově se jedná o desítky minut, znásobují jejich fyzickou výdrž. Mohou dokonce dočasně na nohy postavit i člověka, který právě utrpěl vážné zranění a ocitl se v bezvědomí. (Ovšem jen dočasně.) Tento euforizující účinek jde až tak daleko, že v těle dochází k elektrochemickým reakcím, jejichž následkem je dobíjení „biobaterií“. Závislost se ovšem dostavuje dosti rychle, již po několika (dvou, třech) dávkách, a abstinenční stav se po několika hodinách projevuje mírným oslabením organismu – do té doby, než je závislému podána další dávka. To mluvíme o lehké závislosti – ta střední vzniká po šesti až devíti dávkách (záleží na kvalitě, původu daného derivátu – například kokainy z jižní Ameriky mají intenzivnější účinky a také závislost nastupuje rychleji), projevy jsou podobné, ale oslabení, není-li závislému podána další dávka, se dostavuje rychleji. Předávkování (více než dvě dávky do hodiny, resp. tři až čtyři dávky do 24 hodin) nese vysoké riziko poškození implantátů. Negativní vliv na základní biotechnologické rozhraní není znám.

Deriváty metamfetaminu (Pervitin, D-metamfetaminhydrochlorid)
Účinek se podobá kokainu, ale trvá kratší dobu a nedoprovází jej elektrochemické reakce – na druhou stranu ale závislost nastupuje mnohem pomaleji, ta základní přibližně po pěti dávkách. U slabšího pervitinu se abstinenční stav podobá kokainu: dojde k mírnému oslabení organismu trvajícímu do podání další dávky. Navíc je ale závislý v abstinenčním stavu paranoidní a podezřívavý. U silnějšího D-metamfetaminhydrochloridu (tzv. „Ice“) se závislý ocitne psychicky zcela na dně a déle trvající abstinence (probíhající přibližně v 8hodinových cyklech) může závislého nakonec i zabít. Nárazové předávkování (více než tři dávky do hodiny nebo pět až šest dávek do 24 hodin) způsobí uživateli značné zdravotní problémy (ekvivalentní silnému zranění). Účinky na základní biotechnologické rozhraní nejsou známy, ale při předávkování hrozí riziko zničení implantátů.

Klasická léčba metadonem
Jak je i laické veřejnosti celkem všeobecně známo, většinu drogových závislostí lze léčit pomocí metadonu. Jinými slovy, pravidelné užívání metadonu vede k postupnému snižování závislosti na různých drogách, má to ale samozřejmě svá úskalí: léčba nějakou dobu trvá a je nutné aplikovat větší množství dávek, řádově se jedná o desítky (podle stupně závislosti pacienta), náklady dosáhnou několika tisíc euro. A je nutné dodržovat určitý časový harmonogram – pokus nacpat do sebe spoustu metadonu v krátkém časovém horizontu rozhodně ohrozí zdraví pacienta a to mluvíme o případech, jejichž organismus je prost biotechnologií. Metadon totiž vyřazuje dočasně z provozu základní biotechnologické rozhraní a při intenzivní, urychlené léčbě existuje vysoké riziko jeho trvalého poškození nebo zničení. Když, a to je moudré rozhodnutí, se budete při odvykací kůře řídit radou odborníka, potrvá základní kůra několik dní a toto riziko odpadá. Stále ovšem občas nebude fungovat.

Jiné náhražky?
Nemáte-li jinou možnost nebo se vám z nějakého důvodu nechce navštívit lékaře, zkuste THC (marihuanu). Ta dokáže, byť ne nadlouho, nástup abstinenčních projevů pozdržet. Chcete-li bez abstinenčních příznaků vydržet déle, nezbyde vám nic jiného než, jak se tak laicky a mezi mládeží říká, „bejt zhulenej 24 hodin denně“. Jinými slovy, kontinuální intoxikace THC umožní závislému vyhnout se abstinenčním projevům silnějších drog. Jeho stav to ale nijak nezlepší, pouze „zakonzervuje“.

Násilí v ulicích pobuřuje důchodce
Vyřizování účtů mezi korporacemi se dotýká zejména civilistů

Ozbrojení žoldáci v ulicí, krvavé scény, vyřizování účtů chladnými zbraněmi. Špatné sci-fi? Nikoli, každodenní obrázek, který děsí pražany.
Důchodkyně z Prahy 6, paní Šárka, která se stala nechtěnou účastnicí těchto nepokojů, se svěřila našemu listu: „Byli jsme s manželem na pravidelné odpolední procházce, když se to stalo. Vyloupli se nám za zády a druhá skupina přicházela od křižovatky. Jen tak tak, že jsme stačili zabočit do průjezdu našeho domu,“ vzpomíná se slzami v očích důchodkyně. „Ti plechoví hulváti! Jak jsme spěchali, uvolnila se mi stará brož s kamejí, kterou jsem zdědila po své babičce. Byla to moje jediná vzpomínka... Dědila se v naší rodině už po mnoho generací a teď je rozšlapaná.“ Paní Šárka se zadrhává v řeči, její manžel, pan Ota, ji uklidňuje. Nakonec pokračuje ve vyprávění sám: „Nebyli to obyčejní vojáci, tohle byli zakuklení opancéřovaní muži s noži – ty hrůzné scény mám stále před očima, jak si odřezávají hlavy, jak se probodávají... Strašné a drastické. Utíkali jsme po schodech, co nám síly stačily, jen abychom těm zvěrstvům unikli. Až doma jsme zjistili, že manželčina brož leží dole na chodníků, rozdupaná mezi kočičími hlavami. No, řekněte, co je tohle za spravedlivost?! Někdo by s tím měl něco udělat, copak nemáme vládu?“ Panu Otovi se rozrušením chvěje hlas.
Další část našeho rozhovoru bohužel nelze publikovat, protože obsahuje přílišné množství vulgarismů.
A my se ptáme, kdo má tohle na svědomí? Kdo je zodpovědný za ohrožení obyvatel Prahy? Kdo za to ponese následky? Nikdo. Peníze jsou peníze a korporační boje jsou zejména o penězích. Co je komu po Vénovi Uplakaném nebo Jarce Kňouravé, kteří přišli o cennou část svých vzpomínek?
A až veřejné násilí v ulicích Prahy vzroste a k úhoně přijdou i civilisté? Můžeme se jenom dohadovat, kam to všechno povede...