JUASINHA --- --- 16:40:30 4.10.2007: No buď z ouchylky, nebo z nouze, to je jasný.
Ouchylky vynechme, to nevyřešíme.
Nouze je buď že jiné možnosti neznám (nevychovali mne), nebo nemám (nezabíraj).
Nevychovanci ať si o výchově něco přečtou, to je jednoduchý.
Já mám ten problem, že cokoliv po dobrým nezabírá. Absolutně na to sere. Naopak, provokace stupňuje tak, že to nemůže ani mít jiný vysvětlení než že chce vyprovokovat výprask. Nikdy jsem nechápal myšlenku "přece jim nedáme co chtějí"... já nejsem lakomej a když mě to nic nestojí, proč bych to nedal? A tak mu tám čas na rozmyšlenou (napočítám) a když na tom trvá, že dál bude dělat krávoviny (ničit věci, budit mimino, ohrožovat kohokoliv), splaší se tátova ruka plácalka. A to zabere. Obvykle stačí do konfliktu jenom vstoupit a říct "dvě!" a chlapec přestává za maminčina řevu kopat do kočárku s dítětem.
A to mi pověz, co jinýho mám asi dělat. Buď dneska já, nebo za dvacet let okresní soudce. Nelíbí se mi to, ale já tady chci dožít i v důchodu, já se nechci probudit přivázanej za traktor.
ORIKA --- --- 22:42:58 4.10.2007: od doby, kdy jsem mu chtěl vlepit prostý pohladek a on se otočil PROTI ráně, což dělá už pravidelně a bravurně, koupil ji dlaní přímo do nosu, což znamenalo odstavit auto na Letné v kolapsu a deset minut zastavovat krev. Řvoucí mimino, ječící tchyně, vystresovaná manželka. Ktyž mu lépnu po prdeli rukou hornickou a on mi tam nešikovně strčí prsty, přinejmenším mu pohnu kloubem, což je bolestivé a nebezpečné. Taky mu ten prst můž zlomit, fakt nic moc. A tak mám kouzelný proutek, tím stačí zasvištět a rozum se zázrakem vrací do hlavy a chlapec přestává olizovat auto, slintat na ségru, mlátit kladivem do dveří napomínek shola nebaje...