OMI: kolik malé je, že ťuká na klávesnici? Odkud jste? Nenašel by se někdo, kdo by pomohl hlídat? Chodí syn do školky?

POA: No vzhledem k tomu, že malá v noci spíš řve než spí, má drahá zajásala, že se může tento měsíc už... poprvé ráno dospat a takm jse z nás dvou byl já ten néně zničenější, což mne předurčilo k převzerí hlavní ceny, jedné posraté prdelky co trvá na tom, že vším se dá praštit o zem a jejího šestiletýho bráchy, kterej na ni neskutečně žárlí a připadá si odstrčenej, což nikdy není logický proces, ale pudy, které člověku jeno dají navědomost, k čemu dospěly. Teď se tu přetahuju s malou o klávesnici. Má svoji, ale ta neťuká. Má i myš, aale ta nesvítí.

OMI: http://jarmik.blog.cz/0607/maly-tyran-vynikajici-kniha-o-panovacnych-detech
znáš tohle?
jestli tě to osloví, pokusím se pozvat sem jedno ID, které má za sebou hodně v tomto ohledu, jen to dítě bylo věkově menší než to tvoje...

OMI: dítě potřebuje znát přesně hranice, jinak zkouší a zkouší je bourat, pokud nejsou dost pevné... děti se stávají tyrany, pokud jim to dovolíme... ale sami v tom nenacházejí naplnění, štěstí... naopak

OMI: já to nebrala že to je o tobě... jen jako jednu z tisíci možností... a takovou, která by spíš seděla na moji domácnost...

myslím, že pokud jsi před tím prožil něco tak vyčerpávajícího, jak popisuješ, že jsi měl mít možnost (tedy pokud by ti to vyhovovalo) třeba jít na masáž... mít možnost spát celej den... ale hlavně aby se dělo kolem tebe to, co ty potřebuješ k znovunalezení sil.... ale je to zase jen můj pohled, názor na základě pár tvých vět, které popisují kousek, ale já neznám celek.. a nejsem dokonalá

já být vedle tebe se tě asi zeptám, co bys potřeboval, když bys mi řekl, že pro dnešek být sám a v klidu, sbalila bych děti a vyrazila na výlet... s tím, že bych po tobě chtěla,a bys dával o sobě a o tom, jak s cítíš vědět skrze sms třeba....

a k tomu dítěti... jestli nemáte jen jednu místnost... tak věci, které mu nepatří do ruky přemístit třeba do vaší ložnice a tu před ním zamykat. Bez kompromisů. Třeba mít svoje důležité věci v krabicích, ale chráněné před jeho v tuto chvíli destruktivními sklony....

a hledat příčiny chování, navštívit třeba nejdřív sám manželskou, rodinnou poradnu... a hledat vodného terapeuta, který vám v tom hledání pomůže... je to běh na dlouhou trať... ale viděla bych jako potřebné hledat v tuto chvíli aspoň tu startovací čáru

REONA: Ono v autě za jízdy těžko zlupat prdel.
POA: Vstával jsem po desetikilometrovém pochodu přivaděčem Želivka. Jestli si dovedeš udělat představu o tom, co to znamená jít v prvním sledu 10km v plný polní v broďákách a pláštěnce po kolena vodou místy, kde netuší ani majitelé, co tam vlastně je a kde cestou projdeš jediným kontrolním spojením: po 5ti km je ve stropě 40cm roura a pokud se něco nepodělá, má tam z í viset spojovací kabel a spuštěnej polní telefon. Nevisel. Tož to jsem dělal dopoledne doma: odpočíval po sebevražedné akci a nemohl stát na nohou. Je to dostatečná omluva na absenci v krysím závodě generování zisku?
JUASINHA --- --- 17:55:07 5.10.2007: No násilí za hranice "nosnosti" dítěte by muselo bejt fakt hodně. Ale dětem asi víc ubližuje, když se na ně naloží nemístné očekávání. Nebo NEočekávání, taky průser. S těmi nároky na něj mám prej dost problem, jak mi tvrděj snad všichni, když pilně vyzvídám názory okolí (koneckonců... si to radši poslechnu od cizejch dneska než od něj za dvacet let, to už by mohlo bejt pozdě...)
ORIKA --- --- 18:52:08 5.10.2007: Jasně, psycholog nasadil dnes módní DG "lehká mozková dysfunkce". Ale nemůžu si pomoct, to dneska má napsaný každej druhej, takže buď je to zase nějaká berlička, nebo je půl národa mešuge. Takže se ho snažím hodnotit spravedlivě a trestat okamžitě. Takže se to odehrává nako teď v tejdnu, kdy jsem mu pochválil ten nápad, polepit hajzlpapírem a lepidlem okno a stěny a pocákat to mojí hrstí lahviček vonných esencí (některý jsem měl přes deset let a fakt jsem je používal rád!)... a mávnul kouzelným proutkem s tím, že na to má jednak na chodbě papundekl a jednak mi nemá co brát moje věci a ničit mi je.
Ale nejhorší trest si odtrpěl potom -- tam to smrdělo neskutečně a když se zatopilo... ty olejíčky nevytřete, tam bějali po stropě růžový myši, to bylo hotový opiový doupě. No tam přece spát nebudu, ne? Takže chlapec spal prvně celou noc bez taty, když byl tata doma. a další taky. A to ho asi vzalo nejvíc.


Abychom si rozuměli: já se tady nevtahuju a neobhajuju: já to vykládám a pozorně přemejšlím nad veškerejma reakcema, protože se mi to nelíbí, ale nemám jinou možnost, aspoň si to teď myslím. ožná se díky tomu někam posunu. Možná díky tomu někdo pochopí svoje rodiče. Možíná to k něčemu bude. A nebo taky nebude, ale zkusit se to musí, dyť jde o životy. A není jich málo.

ORIKA: já nesoudím, nastiňuji jen jiný úhel pohledu...

NUFINKA: moc dobře ti rozumím... raděj bych neměla tušení, o čem píšeš... ale to už člověk nevymaže

POA: nesuď abys nebyla souzena ;)
OMI: co psycholog? zkusili jste?

JUASINHA: fyzicka bolest prejde....citis cim je spatna, je ohranicena....psychicky natlak v mirnejsich nebo sofistikovanejsich podobach obet tezko rozklicuje a navic do znacne miry te to ovlivni aniz tusis...

REONA: to jo,ale já tímhle vším myslim situace,ve kterých jdou rodiče za hranice,které je dítě schpné unýst...co je výchovný musí být,ale je dobré poznat kdy je ta hranice....
NUFINKA: souhlasim,ale zase jsem nezažila to fyzické ubližování....ale psychteror,ten si ponesu do konce života

JUASINHA: no já ti nevim, mě mamka řezala když mi byly tak tři roky a jinak to se mnou nešlo, ale já z toho žádný trauma nemam, protože si to nepamatuju. Navíc jsem si jista, že to bylo vždy za trest a naprosto odůvodněné a nakonec to přestalo být třeba. Potom už vystačila s těmi debatami, ale opět žádný teror...

hm..... biti je hnus ale 100x lepsi bylo biti nez psychoteror...

OMI: nechci být hnusná, ale co kdybys na něj příště nekoukal zpoza klávesnice, ale šel s ním třeba na hřiště? Jak tak koukám, psal jsi to před obědem... co jsi tak důležitého dělal u počítače, když máte malé dítě... odbíhal jsi od vaření oběda?

OMI: ty voe,psycho rodina.),ale třeba právě jeho sestra bude to hodné princeznovské zlatíčko
REONA: ty jo,ale já ty hodinový debaty nenáviděla/nenávidim,to...ono to totiž výjde nastejno...dítě,které zažilo fyzické tresty má strach z nich,dítě,které bylo podrobeno psychologickým výslechům má strach z nich...člověk si nevybere

Hm, k tomu fackování a pohlavkování...mamka vždy říkala, že od toho je zadek, ten to snese, ale do hlavy se bít nemá...jestli k tomu strká ruce, nevím co dělat, chlap když má dost síly, tak mu je snad může chytit a trošku ho zpacifikovat, ale nevím, nezažila jsem. Nicméně, proč by ne rákosku, cokoliv co zabere, rákoskou to sakra bolí a navíc nemůže zranit.

Proti výchovným výpraskům také nejsem, naprosto souhlasím, že mají mnohem větší účinek než nesmyslná hodinová debata. A myslím, že není tak těžké pochopit rozdíl mezi tím, když na zadek dostane dítě za zlobení, provokace atd. a když neudělá nic strašného ani naschvál a frustrovaný rodič si z něj dělá fackovacího panáka...

No když na něj teď přes klávesnici koukám, jak stojí na stole, cáká kolem sebe ze ségřiny flašky čaj a houpe se na stole, kterej jsem včera dotahoval a divil se, jak se může vůbec takhle rorvrzat... jo, von bude mešuge. Po kom by taky mohl bejt normální, když se koukám na nás, rodiče...

OMI: ale já thle celkem chápu(navíc když máš nejspíš hyperaktivního syna,btw má nějakou poruchu?nebo takhle se chovají normálně v kluci v tomhle věku?),ale myslim,že od určitého věku už fyzické tresty nejsou tresty,ale týrání a navíc sposty rodičů děti bijou bezdůvodně(takhle na mě působily příspěvky shampoo),což asi není tvůj případ....jestli májí facky pomoct výchově nezvládnutelného dítěte,tak bezevšeho...

JUASINHA --- --- 16:40:30 4.10.2007: No buď z ouchylky, nebo z nouze, to je jasný.
Ouchylky vynechme, to nevyřešíme.
Nouze je buď že jiné možnosti neznám (nevychovali mne), nebo nemám (nezabíraj).
Nevychovanci ať si o výchově něco přečtou, to je jednoduchý.
Já mám ten problem, že cokoliv po dobrým nezabírá. Absolutně na to sere. Naopak, provokace stupňuje tak, že to nemůže ani mít jiný vysvětlení než že chce vyprovokovat výprask. Nikdy jsem nechápal myšlenku "přece jim nedáme co chtějí"... já nejsem lakomej a když mě to nic nestojí, proč bych to nedal? A tak mu tám čas na rozmyšlenou (napočítám) a když na tom trvá, že dál bude dělat krávoviny (ničit věci, budit mimino, ohrožovat kohokoliv), splaší se tátova ruka plácalka. A to zabere. Obvykle stačí do konfliktu jenom vstoupit a říct "dvě!" a chlapec přestává za maminčina řevu kopat do kočárku s dítětem.
A to mi pověz, co jinýho mám asi dělat. Buď dneska já, nebo za dvacet let okresní soudce. Nelíbí se mi to, ale já tady chci dožít i v důchodu, já se nechci probudit přivázanej za traktor.
ORIKA --- --- 22:42:58 4.10.2007: od doby, kdy jsem mu chtěl vlepit prostý pohladek a on se otočil PROTI ráně, což dělá už pravidelně a bravurně, koupil ji dlaní přímo do nosu, což znamenalo odstavit auto na Letné v kolapsu a deset minut zastavovat krev. Řvoucí mimino, ječící tchyně, vystresovaná manželka. Ktyž mu lépnu po prdeli rukou hornickou a on mi tam nešikovně strčí prsty, přinejmenším mu pohnu kloubem, což je bolestivé a nebezpečné. Taky mu ten prst můž zlomit, fakt nic moc. A tak mám kouzelný proutek, tím stačí zasvištět a rozum se zázrakem vrací do hlavy a chlapec přestává olizovat auto, slintat na ségru, mlátit kladivem do dveří napomínek shola nebaje...

JUASINHA: Ja tohle vidim na detech mych sourozencu. Jednou pres zadek/pohlavek je rychlejsi efektivnejsi nez hodinovy diskuse/krik co nikam nevedou. Ale vylejvani si vzteku a tejrani je uz jina liga no :(

do patnacti jsem musela byt doma do sedmi, dyl me pousteli jen vyjimecne. vyslechla sem si kvuli tomu spooooustu "prijemnych" poznamek od kamaradu...