JUASINHA: když řekneš "NADpřirozený", chápu to jako "více než přirozený", tedy NEpřirozený. Jako fanatický uctívač přirození... totiž přirozenosti to prostě neuznávám. Nezažil jsem nic nepřirozeného. Ikdž mi permoníci žrali svačinu, ikdyž jsem připíchnul nějakou duhovou potvůrku u studánky a byl z toho duhovej gejzír, nikdy to nebylo nic nepřirozenýho.
jestli si myslíš, že je nějakej osud přirozenej a jinej nepřirozenej, tak se pleteš, něco se nám přirodilo, přihodilo tím, že jsme se někdy, nějak a někomu narodili a jinej si pleteme na sebe sami, vycházeje z toho prvého. Mimoto soustavně pleteme osudy někomu jinému a oni se je snaží zase přeplétat podle svých závislostí, nesvobod a potřeb. Jenomže než na to dítě přijde, je mu třicet a to už se snad ani nevyplatí s tím něco začínat dělat.
Buddhisti nám říkají, že nemáme jiným jiným motat jejich osudy, spíš jim je pomáhat rozmotat. Pokouším si na to vzpomenout kdykoliv starší opičák něco "uměleckého" provádí třeba když vezme hrnek a v něm umíchá elixír ze sojovky a droběčků křupínek. Abych mu nezamotal třeba uměleckou strunu. Ale přiznám se, že stejně většinou zvítězí moje zamotanosti, moje pohodlnost, že mi nemá ničit věci. Ačkoliv... aby mne tím k stáru nechtěl krmit, když mu to teď nezarazím. Ale už jsme u toho ovlivňování cizího osudu.
Čarodějové zase říkají, že se to fšecko člověku vrátí. No právě, aby mě tím k stáru nekrmil. Nebo naopak, jestli mi to k stáru nedá pěkně sežrat.
Já myslím, že neexistují "nadpřirozené věci", jde jenom o to, jak daleko si domyslíme jejich použití v denním životě.