GEDI: tipla bych si, že jinak, než vy. pokrok se nedá zastavit... ;-)

GEDI: pro tvojí mámu

MEG:
I mě otázka je jak se na to bude za pár let dívat on :-).

JUASINHA:
Pro kterou stranu?

GEDI: spravedlivý,ale asi taky dost bolestivý
MEG: právě,já si myslim,že hrají dost významnou roli(btw moje neteř prý také vypadá jako já v jejím věku...)

GEDI: to mi připadá spravedlivý :-)

JUASINHA: těžko odhaduju, co jsou geny a co odkoukané. ale měla jsem spolužačku, která byla adoptovaná a než jsem se to dozvěděla, tak bych přísahala, že je celá svůj táta... typ, postava, gesta, mluva. takže odkoukat se dá asi strašně moc.¨
na druhou stranu můj mladší syn je strašně podobný mojí sestře (vizáž, mluva, gesta). a to se nijak pravidelně nestýkáme (respektive on s ní). takže tam zaúřadovaly geny zcela nekompromisně.

MEG:
Já myslím že takové mám :-).
Nedávno máti pravila jak má náš syn alternativní rodiče tak jsem říkala že se fakt snažíme a že bych je taky chtěla. . .. a byl klid :-).

MEG: no mně třeba připadá,že jsem strašně v myšlení a chování podobná tátovi(vzhledově taky),někdy si připadám,jak jeho kopie,vždycky jsem to sváděla na geny,až mě jednou kámoš doktor "ujistil",že geny v tomhle hrajou malou roli...ale já nevim,některé věci snad okoukat nejdou...

JUASINHA: že dítě kopíruje chování rodičů zcela podvědomě, to je známá věc...

jasně,taky jsem kolikrát slyšela větu...počkej,jak ty se chováš ke svým rodičům,tak tvoje děti se budou chovat k tobě úplně stejně...
Rodiče totiž obecně nemají fantazii,taky už by si mohli vymyslet něco nového:-))

GEDI: mně zase kolikrát napadlo, co bych dala za děti, jako jsem byla já... ;-) život je velmi relativní záležitost.

JUASINHA:
Rodiče se musí vychovávat od mala :-).
POA:
V horším případě si tomyslí i oni o nás :-).
ZELINKA:
Jenže já fakt nebudu :-).Jsem uplně jiná :-).

JUASINHA:
Odborně se tomu říká snaha překonat opozici. A většinou to funguje tak že si najednou uvědomíš že už to nemáš zapotřebí :-).

U nás byla hodně používaná hláška "Přeju ti děti jako jsi ty ". . . .tak jsem ráda že je mám :-)

IKI: jojo... tvoje dětoi ti to jednou vrátí.... to znám :-))))

JUASINHA: ono je to složitější ....jako dítěti se ti kolikrát zdá jednání dospělých enspravedlivé a máš (jako dítě) pocit, že to budeš v dospělosti dělat jinak.... ne vždy se to však dá :-)

ZELINKA:máš pravdu,že si tohle říká téměř každý,ale kdo nad tím pak hlouběji přemýšlí a snaží se o to??? kámoška se o tom bavila s jedním psychologem a ten jí řikal,že ve chvíli,kdy je to dítě takhle poznamenaný rodičema,tak to může mít také ten extrém,že skutečně dělá vše tak jak by to neudělala její matka a nebo dělá přesně to samé jako její matka,ale v obouch případech je to kvůli tomu,že je jí velice poznamenaná...
Nicméně znám pár holek,které specielně kvůli tomu začaly chodit k psychologovi,který je schopen po dost dlouhé době(třeba i několik let)"dostat"to z tebe a navést tě na to,aby výchova tvých dětí nedopadla stejně....
Důležité je, pouze o tom v mládí nekecat a nenechat tomu volný průběh,protože řikat si to může každý...

GEDI: :-)) já se jen usmívám nad prohlášením...Jsem ráda že to vidím alespoň jistě vím co nebudu své dceři dělat...... myslím si, že tohle jsme si říkaly všechny :-)))

JUASINHA: jasná věc je, že pokud někdo chce pomoci s hldáním, musí mít jistotu že to zvládneš... naučit tě to, pokud nemáš zkušenosti

GEDI:
POA:
janý,souhlas,sice nemám ještě děti,ale netři je rok a pár měsíců a sestra bydlí asi 15 min.od našich,takže taky dost často slyší co by měla a co ne....tohle je fakt problém...ale zase hlídá a cokoliv je potřeba,tak pomůže....

mě taky jednou sestra poprosila a taky jsem odmítla(myslím,že to sem psala meg),ale z důvodu,že mám strašný strach.Bylo to ještě v době,kdy neteř byla miminko a já bych fakt nevěděla co s ní....vůbec...tak mi to pak zpětně bylo moc líto,ale nešlo by to...ale pejska jim pohlídám moc ráda:-))

GEDI: to je jak přes kopírák.... matky jsou často to největší zlo...

JUASINHA:
Podle mě je základní problém v tom že se mi stále pokoušela do něčeho mluvit (jak děti oblékám, co dělají co nedělají co mají co nemají) a já sio to nenechala líbit tak jsme se štěkali docela často. Časem pochopila že může poradit ale nemůže řídit. Ale stejně jí děla velký problém mě respektovat jako dospělou bytost. Jsem ráda že to vidím alespoň jistě vím co nebudu své dceři dělat. Mezi ní a její máti to taky neklape a mezi babičkou a prababičkou. . . prostě jsem se rozhodla přerušit tenhle řetěz.