JUASINHA: jo ty myslíš waldorfský školy apod... no, fungují skvěle, ale ne u všech dětí. některé děti jsou ze znánkování vystresované, ale jiné ho zase potřebují, jinak nic nedělají. takže to asi nějak musí odhadnout rodiče. já bych do podobnýho zařízení nedávala dítě, které není nějak handicapované, aby nemohlo obstát v běžné konkurenci.
nejhorší mi jako matce malých děti připadalo, že například v Praze nemám šanci zjistit, jaká ta či ona škola je. nemohla jsem přijít za ředitelkou a zeptat se jí, kdo bude učit v první třídě a jestli je to dobrá učitelka či učitel. takže to pro mě byla taková sázka do loterie a nelíbilo se mi to ani trochu, protože je to hodně vážná a důležitá věc, kdo vás učí v první, ve druhé třídě... může vás to ovlivnit na zbytek studií.
můj starší syn se naštěstí po dvou letech dostal na státní gympl. ale první rok prošvihnul taky proto, že z toho soukromýho absolutně nebyl zvyklý a připraven dodržovat něco jako školní řád, nějaké zákazy a příkazy platící ve škole a na školních akcích. ale naštěstí se pak chytnul a dneska je ve třeťáku. a mluví tak, že by chtěl odmaturovat a pokračovat na nějaké vejšce.
máš pravdu, že konkrétně v Praze jsou drogy asi fakt všude. jenom někde jsou přímo ve škole učitelským sborem vysloveně tolerovány (protože si nechtějí rozzlobit rodiče děcka, které jim přínáší 20, 30, 40 tisíc ročně do rozpočtu školy). a to mi fakt vadilo.
v reálným životě je to taky tak, že jsou nastavený nějaký pravidla, a když je porušuješ, tak riskuješ sankce. pro přežití se musíš umět správně rozhodovat a to se v takové škole děti nenaučí.
to, co píšeš o efektu party na děcko je hrozně závislé právě na sebevědomí toho děcka. vidím to doma. mladší syn je velmi sebevědomý už odmala, prostě se tak narodil, a je mu absolutně šumák, co si o jeho oblečení nebo účesu myslí ostatní, hlavně, aby on sám se cítil dobře. a kupodivu všichni ho respektují a následují. naopak ten starší má pocit, že ho ostatní moc pozorují, hodnotí a soudí... strašně málo si věří. a to ho oslabuje.