• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    JUERGAJsou rodiče našimi přáteli či nepřáteli?aneb rodiče si člověk nevybírá...
    OMI
    OMI --- ---
    ZLATUSKA88: jak řikám: lidi jsou divná cháska. A rodiče jsou taky jenom lidi.
    Na šéfa v práci taky můžeš narazit jako na pěknýho kreténa, co se bude vyžívat v sabotování tvý práce. Stát se může, každej máme nějakou tu jizvu na duši a holt někomu dělá dobře dělat jinejm nedobře a co naděláš -- zásobník má jenom devět patron.
    Prostě základem je pochopit, že to není objektivní hodnocení, které by mělo tovje podvědomí přijímat, ale jen deklamace jejího životního psotoje, kterou má tvoje podvědomí zaznamenat a k ní si zapamatovat jako další indicii. Ale neřídit podle toho svůj vlastní život.
    Zní to jednoduše, ale většině lidí se to nepodaří ani po těch deseti letech psychoanalýzy :-)
    GEDI
    GEDI --- ---
    ZLATUSKA88:
    Vydrž :-)
    ZLATUSKA88
    ZLATUSKA88 --- ---
    GEDI: bohužel...
    GEDI
    GEDI --- ---
    ZLATUSKA88:
    Některý jsou holt hodně vytrvalý -)
    ZLATUSKA88
    ZLATUSKA88 --- ---
    GEDI: jo, to dělám... a pořád nic :D už několik let
    GEDI
    GEDI --- ---
    ZLATUSKA88:
    Chce to vytrvat a prostě jí "umlátit" argumenty kdyby jsi měla pořád dokola říkat "To je moje věc, je to můj život"

    ZLATUSKA88:
    No vždyť jsem to říkala :-)
    ZLATUSKA88
    ZLATUSKA88 --- ---
    GEDI: mno mě teď bude 20
    ZLATUSKA88
    ZLATUSKA88 --- ---
    GEDI: podobné věty používám taky, ovšem jí to neumlčí ani neodradí. Začne s tím, že mi do toho naopak má co mluvit, protože sem její dcera... Pak přijde s tím, že mi žádné jedovatosti neříká a tak podobně. Ona si prostě na všechno najde argument a je jí jedno jak hloupej je. Hlavně, že má ona poslední slovo a pocit, že vyhrála. Většinou pak už ani nic neříkam, nechám jí ať mi to všechno řekne a nic jí k tomu neřeknu.. Jenže to mě prostě taky nebaví. Nechat si klovat díru do hlavy nesmyslama. Poznámky, že neumim vařit - protože pro ní nevařim - ty ignoruju. Vařit umim, a ona to moc dobře ví. Když u mě bydlel teď přítel dva týdny vařila sem mu každý den, pokaždé něco jiného. A spokojený byl. Jenže to by jí bylo proti srsti, protože by byl někdo na "mé straně"...
    GEDI
    GEDI --- ---
    OMI:
    Taky počítám že je jí minimálně o 10 až 15 let míň než nám :-)
    Má spoustu času .
    OMI
    OMI --- ---
    GEDI: jo, děvče, nám se to mluví, ale ona s s tím bude prát dalších dvacet let na psychoanalýze...
    GEDI
    GEDI --- ---
    ZLATUSKA88:
    Vím o čem mluvíš moje máti taky perlila a já z toho byla špatná.
    Ale pak mi došlo že je to přesně jak říká Omi její nevyřešený problém a já s ním bojovat nemusím protože je to stejně k ničemu
    Teď znám svou cenu vím jaká jsem a její pitomé poznámky že špatně vařím, špatně vychovávvám děti a špatně se ní chovám atd. mě už neberou
    Naučila jsem se pár základních jednoduchých vět "Zase mi řekneš nějakou jedovatost? Tak promiň na to nemám čas" "Není to tvoje věc nemluv mi do toho" atd. a funguje to naprosto kouzelně.
    Pokud chceš ozvi se do pošty.
    Hlavně si uvědom že Tvoje "cena" se neodvíjí podle toho co ona (kdokoliv) říká.
    OMI
    OMI --- ---
    ZLATUSKA88: Zkus se naučit dívat se na ni ne jako na matku, ale jako na "tu pani odnaproti". Jako na úplně cizího člověka, sousedku přes chodbu.
    Spousta jejích nectností se tě najednou přestane osobně dotýkat. Najednou si o nich řekneš "no jo, tak je to trochu magor, ale jinak slušná ženská, co neděláte".
    OMI
    OMI --- ---
    ZLATUSKA88: Svět není spravedlivej a i rodiče jsou holt jenom lidi. Někteří lidi jsou třeba i vrazi nebo narkomani a někdo takový rodiče holt vylosuje. Je to snad spravedlivý? Tys holt vylosovala ženskou, co má evidentně nevyřešenej vztah k otci a možná jsem drzej, ael je i pitomá, že ji to ani nenapadlo a tímpádem se na to nechce podívat nezaujatě z toho pohledu že chyba možná nebude v lidech okolo ní, ale v ní samotné.
    Tedy že to není možná tak,ž e ty bys byla neschopná, ale že ona si do tebe projikuje vlastní nesebedůvěru, kterou do ní nahustili, když byla malá.

    Odkaz mizerný výchovy se začne doopravdy řešit až u jejich vnoučat. To je taková dost pochybná nesmrtelnost duše, když psycholog musí rozklíčovat, jak k takovýmu mindráku babička přišla, zvlášť když babička je třeba už půl století pod drnem.
    ZLATUSKA88
    ZLATUSKA88 --- ---
    OMI: nj, ono ale dost zamrzí, když mi nevěří vlastní matka. A když vidim, jak bratrovi pořád říká jak mu věří, jak to dokáže, prostě jak ho podporuje... To prostě bolí...
    OMI
    OMI --- ---
    ZLATUSKA88: Tak jí prostě namítni, že ses asi neměla tý důvěře od koho naučit.
    Nadruhou stranu -- nedokázalas toho tolik PRÁVĚ PROTO, abys "jí to dokázala"? Kdyby tě rozmazlovala a chválila za každej prd, nebyla by z tebe rozmazlená a líná holčička?
    Oni z takovejch protěžovanejch synáčků rostou kriminálníci, takže se nevěš, jsi v pořadí.

    Proč něco chceš dokazovat jí? Dokaž to sobě, o ni nejde.
    Já vím že se to hezky povidá, když vztah s matkou buduje člověku jeho vztah k sobě. Ale zdá se, že ti asi nic jiného nezbyde, než to pochopit a zařídit se podle toho: ona už jiná nebude.
    Je psáno, že bližního máš milovat jako sebe samého. Ale o rodičích je tam psáno něco docela jiného -- "Cti svého otce a svou matku, abys byl dlouho živ na zemi... ".
    Takže ne porto, že jim to přísluší, ale aby ses na stres a sebeužírání nepoložila na prkno ve třiceti. to není pro rodiče. To je opatření pro tebe.
    ZLATUSKA88
    ZLATUSKA88 --- ---
    ZLATUSKA88: je to psaný v afektu a depresi, ale prostě to tak vidim. Je to pravdivý. Jinak bych o tom nemluvila...
    ZLATUSKA88
    ZLATUSKA88 --- ---
    má drahá maminka se opět bezvadně "předvádí".
    Nedokázala zkousnout to, že mám už několik let kamarádku, které je cca 35let. Fakt mi moc pomohla jak na střední s některým učivem, tak i co se týče vztahů a tak... Dokonce mámu odvezla s bratrem na chalupu autem. Pak sme pro ní jely abysme jí odvezly do prahy. Máma nejen, že na mě byla nepříjemná aniž bych cokoli řekla, ale opět mě začala před ní shazovat a vychvalovat bratra jak je úžasnej. Nedokázala zkousnout to, že když s timhle začla tak se k ní ta moje kamarádka nepřidala, ale byla naopak na mé straně. Dneska mi to dala krásně sežrat - to že mě kamarádka sem tam pochválila, když se mi podařilo zavřít kufr auta, kterej nešel zavřít ani jí ani bratrovi, za to že sem jí celou cestu navigovala... Matka mě v podstatě nikdy nechválila. Dneska taky přišla s tim, že jí nevěřim a kdesi cosi. Jak jí asi můžu věřit, když ona nevěří mě? Nevěřila, že se dostanu na střední, kterou sem si vybrala, nevěřila, že jí vystuduju, dokonce mi tvrdila, že neodmaturuju, poté i že se nedostanu na vejšku... Všechno tohle jsem zvládla. Dostala sem se na všechny vejšky, na které jsem se hlásila, a nakonec jsem si zvolila, že půjdu na FEL. Opět začala, že se tam neudržim ani jeden semestr, že na to nemám....
    Já už nevim, jak jí mám dokázat, že na to mám, že nejsem tak blbá jak si o mě očividně myslí... Střední jsem měla taky poměrně těžkou, a zvládla sem jí... Když si to tak vezmu, tak mi vlastně moje máma nikdy nevěřila. Vždycky mi jen říkala, jak to neudělám. I o svaťáku když přijela k babičce, tak mi říkala, jak se to stejně nemám šanci naučit, a že to nedam... Co se týče toho,že jí nevěřím, tak to má taky svůj důvod. A to, že vždycky mi něco slíbí a pak mi řekne, že buď to nikdy neřekla, nebo že to myslela úplně jinak... Kupříkladu (banalita) ve třeťáku mi slibovala a dávala mi slovo, že jestli odmaturuju a jestli se dostanu na vejšku (samozřejmě doplněno tím větou, že "to se ale stejně nestane, takže nemám strach"), tak mi dá pokoj - nebude mě nutit být v podstatě každý víkend doma, nechá mi prostě nějakou volnost. Teď jsem jí to připomněla, když mi řekla, že chce abych byla v devět doma a ona na to, že to je sice pěkný, ale pořád u ní bydlim.

    Tohle je ale se vším. Všechno co mi kdy slíbí pak dopadne tak, že to překroutí, aby bylo prostě po jejím. Nevěří mi, v ničem. Vždycky jen v bratra vkládá ohromný naděje... Protože já na to nemám. Já nemám vlastně vůbec na nic. Sem ubohá troska, která jí akorát ztěžuje život.
    ZLATUSKA88
    ZLATUSKA88 --- ---
    REN_REN: závidim... s mámou sem nikdy neměla takovej vztah. Nikdy sem jí neříkala nic co mě trápilo. Nechtěla sem, protože se vždycky víc zajímala o bratra, měla sem pocit, že bych jí tim stejně jen otravovala... Možná kdybych měla otce tak by to bylo o něčem jiném...
    ZELINKA
    ZELINKA --- ---
    REN_REN: to se nádherně čte...... přálq bych si něky něco podobného číst od mých dětí :-)
    OMI
    OMI --- ---
    Mně zase tvrdila, že na vojnu musím, jinak bych nemohl jít k policajtům. To jsem pořád chtěl vysvětlit, proč bych se jako měl cpát k debilům, abych mohl k ještě větším debilům. Nikdy mi to nevysvětlila, jenom to opakovala, takže pointu neznám. A nepoznám, protože samozřejmě jsem si získal modrou.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam