MUZA: ono já bych s mámou chtěla mluvit, jenže ona teď zaujala takový postoj, že se mnou nemluví, ignoruje mě, dělá jako kdybych neexistovala. Když mě potká v kuchyni, otočí se a odejde... natož když přijdu do obýváku, dělá, že spí, odejdu a kouká na televizi...

Já se pochopitelně s ní nechci rozejít ve zlym, a pochopitelně myslim i na ostatní lidi, babi, teta, bratr... jsou vpohodě, řekli mi, že to berou je to moje věc, a že mi držej palce, jen máma nejdřív ok, a pár hodin na to začla se scénama.. A tď se mi vyhýbá... ignorace prostě...

pisu trochu jako tatar, tak snad je to srozumitelny... :o)

jeste me k tomu napadlo... tak jako je sok pro dospelyho, ze jeho dite si uz vi rady, tak je vetsinou sok pro mlady, ze jejich rodice si v nove situaci osamostatnovani deti rady nevedi...

mimochodem, moje neter jela zit do skotska v 19ti letech... moje segra mimo to, ze ji nechtela pustit ze strachu, ma jeste svoje psychicky problemy... hodne jsme o tom s mou neteri mluvily, vzala tenhle model co jsem popsala nize - nejen ze odjela, ale podarilo se ji s mamou jeste upevnit vztah, navic moje segra ted rika jakou ma rozumnou dceru, holky se slejzaj na icq s kamerou, posilaj si fotky a kdyz ma segra depku, rikam ji, ze je prirozena a ze to prejde... moje neter je tam stastna, zadna traga se zatim nekonala...

s moji mamou jsem podobnym zpusobem resila nekolik konfliktnich situaci a vzdycky jsme si to nakonec vyrikaly az na dren (matky si obcas neuvedomuji, co v cloveku zpusobuji, kdyz se boji ale chovaji se jako zlej bazilisek), pobrecely si a v poho...

ZLATUSKA88: pokud chces udrzet vztah s mamkou a nechces protahnout jeji ublizenost na dalsich 20 let nesmyslnych sporu, ktery nejdou vyresit, zkusila bych pro ni mit vic pochopeni... hele neznam tvoji mamu, ale ja bych na svoji mamu ve tvy situaci sla asi takhle...

sedla bych si k ni a rekla ji, ze me hrozne trapi, jak se ke me chova... ze z toho mam pocit, jako kdyby me chtela tlacit do kouta, jako kdyby me chtela vydirat... ze z toho zakonite zacinam na ni byt nastvana a neradsi bych hodila zadkem a sebrala se a odesla... ale protoze vim jaka je, jak se o me cely zivot starala, pomahala mi, snazila se dat mi to nejlepsi co mohla, ze proste nerozumim tomu proc se ted chova tak jak se chova...

- proste bych se z ni snazila dostat jeji pocity souvisejici s mym odchodem a popisovat ji, jak na me momentalne pusobi...

pokud by byla schopna si uvedomit svoje pocity - strach ze budes daleko, ze se ti muze neco stat, a co ona tady sama bez tebe - pak bych ji rikala, ze tyhle pocity chapu... uz proto, ze se o me 20 let starala a ted najednou se ma presaltovat na to, ze budou veci jinak... ze me to moc mrzi, ze to cele vzala tak tezko a ze bych ji strasne rada nejak pomohla - co by pomohlo aby ses citila lip, tedy krome toho, ze zustanu doma...

a jeste bych ji rekla, ze pro me taky nebude nejjednodussi se postavit na vlastni nohy, ale ze citim, ze to potrebuju a chci... ze bych si strasne prala, kdyby me v tom mohla podporit, kdybych vedela, ze mi spis drzi pesti a ze mi veri - ze me vychovala dobre a ze jsem schopna si poradit...

v neposledni rade bych ji rekla, ze ji mam rada, a ze nechci citit se ublizena a ani nechci, aby se tak citila ona... kdyz by tohle nepomohlo, tak to zkouset znova a znova a znova... mama, ktera ma rada svy dite, tohle vezme a probere se...

pokud nemate uz leta tezce naruseny vztahy, tak se tvoje mamina proste boji, ze se ti treba neco nepovede... jinak k ty babicce - ono je to hezky jak ti to babicka popsala, ale to jeste nemusi znamenat, ze to tak skutecne bylo (vidim to u nas doma - mame jednu historii, akorat ze se moje mama a moje segra neshodnou na 2/3 prubehu, obe maji argumenty, obe to videly nejak)... ber to jako dalsi pohled na vec, a nesnaz se soudit mamu a jeji zacatky... nema to smysl... a nebud na ni nastvana...

pokud se citis na to, osamostatnit se a byt dospela, vem i tu zodpovednost, ktera se s tim poji... zodpovednost i za lidi, ktery opoustis... a delej to s citem a s laskou... mamu mas jenom jednu, i kdyz treba vubec neni dokonala a obcas dela sileny veci...

hodne stesti :o)

MIMA: Najdu a pošlu ji jí.

Dořešíme s přítelem ten byt, budu bydlet prostě v plzni a hotovo. Nezájem. Jakmile bude nastěhovanej přítel, balim kufry a jedu...

ZLATUSKA88: Můžu být zlá ? Tvá maminka je pěkný sobec. Nelidská je ona a ne ty - v celé živočišné říši mláďata odcházejí od rodičů, když se o sebe umí postarat. To je prostě zákon.
Jo, odstěhuj se. Pro tvou maminku můžu mít pochopení - pro toho, komu byly děti celým jeho životem, je to fakt těžké. Ale je to problém nás rodičů a ne našich dětí. Někde si najdi báseň mého oblíbeného rabi Thakura, začíná : Tvoje děti, nejsou tvoje děti, jsou to synové a dcery života ....
Já se podle ní snažila celý život řídit, ale uznávám, že je to někdy těžké :-)

MIMA: no dělám, jenže ona mi prostě předhazuje jak sem nelidská, hnusná vůči ní, že se chci odstěhovat... v podstatě mi pořád říká jak sem zlá, že to chci udělat... Chci se stěhovat do Plzně - je to hodina cesty busem, necelá hodina cesty autem k nám před barák... Ona vyšiluje, že to je hrozně daleko, a jestli teda, proč se nechci přestěhovat někde tady v praze... ale v praze podnájem? nebo pronájem.. to je na 10 000kč měsíčně plus další alespoŇ 3000 na poplatcích... to bychom neutáhli, v plzni sme už sehnali do 5000 i s poplatkama, to je mnohem únosnější... Ale ona ne, pořád vymejšlí varianty a hlavně způsoby.. Dokonce mě donutila říct, že stěhování odložim o půl roku, ale co se změní? nic, jen to že se mnou te´d nebude měsíc mluvit. To se odstěhuju rovnou. dneska jde přítel kouknout na ten byt a s trochou štěstí by se přestěhoval do konce týdne, a já bych si akorát sbalila morčata a věci naházeli bychom to do auta a jela bych za nim...

ZLATUSKA88: To fakt nevím, tohle my jsme neřešily Ale stejně jako ostatní bych doporučovala, sbalit "saky paky" a odstěhovat se. Neposlouchat řeči, sice nebýt zlá a .... prostě si mile stát na svém.
Ale to ty asi stejěn děláš, ne ? :-)

MIMA: asi bys mi neporadila jak to udělat s mámou aby tak hrozně nevyšilovala...?

ZLATUSKA88 : Držím moc place. A já jsem přitom ta máma, co se jí dítě odstěhovalo .... a to 2000km severně a vidíme se tak jednou za čtvrt roku. Jenže tak to má být, že "ptáče" vyletí z hnízda, když už jsme ho konečně po těch letech naučili lítat :-)))

KATIA: tjn... věřim že oni s náma taky...

ZLATUSKA88: tak preju pevne nervy... nekdy to mame s tema rodicema tezky ;-)

KATIA: nj, to je jasný no...

Zítra jde přítel kvůli tomu bytu... tak zítra se uvidí, jestli bych se mohla už do konce týdne odstěhovat... nebo ne..

ZLATUSKA88: ono je to nekdy i pro deti tezky pochopit, ze rodice nejsou absolutni autorita a nereprezentuji 'slovo bozi' ;-) uprimne, tolik bych si z toho nedelala...

doprdele... to je fakt situace na dvě věci...

KATIA: teoreticky ano... Prakticky by to mělo jít taky...

ZLATUSKA88: dojizdet nezvladnes?

KATIA: ona psycholožku má, chodila k ní i s bráchou, když u nás byl ten idiot co si ho vzala...

mi štve, že potřebuju v praze zůstat kvůli té škole do konce zkouškovýho...

ZLATUSKA88: moje strategie by byla moc se s ni nedohadovat, nerozmazavat to, odstehovat se a snazit se o udrzeni vztahu, hlavne s brachou iniciativne, ale i s ni - pozvat ji na navstevu a tak... bud se chytne za hlavu a vzpamatuje nebo je to tak trochu jeji boj - sehnala bych ji cislo na nejakou psycholozku...

EDERA: byt máme už vybranej, přítel se do něj nastěhuje o něco dřív, já kvůli škole chci na konci února na začátku března.

Pořád doma nedřepim. Oznámila jsem jí, že se na konci února stěhuju, postavila sem jí před "hotovou věc". Stěhování sem dlouze rozebírat nechtěla. Máma to rozrejpává jak jen to jde...


KATIA: No, zájmy moc nemá, kamarádky nevim, nějaký jo, ale moc se s nima nevídá...

ZLATUSKA88: Hele, já jsem tak akorát na půl cesty mezi vlastním vylétnutím a pozicí matky, co jí děti opouštěj hnízdo, a musím říct, že dcera, co jen řeší, že se odstěhuje, ale pořád dřepí doma, by mě pěkně štvala.:-)) Protože za tím je taky cítit vyhrožování a citové vydírání (když na mě nebude hodní tak, jak si představuju, tak se odstěhuju). Dlouze předem stěhování rozebírat nemá smysl. Jestli se chceš postavit na vlastní nohy a máš za co, tak se seber a běž.