MUZA: tady jde o to, že i když k tomu přistupuju s láskou a respektem, ona si to přeloží po svém a pořád to pro ní bude z mojí strany hraní na city..

Aha, tak ted jsme na to přišli. Já si totiž myslím, že já bych měla být ceněna jako člověk, a ne matka, která se 20 let starala. Dcera mi nic nedlučí, nemá mi být za co vděčná - JÁ jsem chtěla, aby se narodila :-)
A to co ty navrhuješ je souhlas s vynucovací taktikou, domanipulovat dítě do pozice, kdy se cítí provinilé a musí se snažit, aby se jeho SAMOZŘEJMÁ činnost setkala se souhlasem matky.

ZLATUSKA88: zalezi na tom, jestli ji chces hrat na city, nebo k ni pristupujes citlive s laskou a respektem...

MUZA: ona by to pak brala jako hraní na city z mojí strany a nebude na to chtít přistoupit.

KATIA: hele a co ty vis, proc to ta mama dela? co kdyz si mysli ze je na stehovani jeji dcery prilis brzy, ale je za tim strach jak si poradi a jak se s tim ona sama popasuje? co je spatnyho na tom, prokazat matce, ktera se o dite 20 LET stara trochu ucty a respektu, byt to bude znamenat nejake to premlouvani, snahu o komunikaci? neni prave tohle znakem dospelosti umet si prosadit svoji myslenku, ovsem bez nastvani se na druheho, protoze ji automaticky neprijal?

ano, matka z naseho pribehu se snazi pusobit na svou dceru silou matky, ktera se 20 let starala... hele, 20 let... to neni malo ne? a neni to malo ani na to, aby si ted po 20ti letech vydesila z toho co bude dal...

vetsina matek neni banda carodejnic, ke kterym se clovek musi chovat tvrde, protoze te jinak sezerou za ziva...

co ve tvem pojeti znamena "chovat se mile a vstricne" v tehle situaci? znamena to: "jsem ochotna vzit tve manyry na milost"? i rodice maji pravo chovat se ujete a podle toho co citi... tak jako pubertaci... podle meho nazoru uz jenom uznani toho, ze maji pravo se takhle citit a chovat takoveho rodice uklidni (nemusi hajit poplatnost svych pocitu, o kterych stejne nema smysl polemizovat) a je pristupnejsi rozhovoru...

MUZA: podle me presne do tohoto se ji ta maminka snazi dotlacit - ze se zlatuska bude moct pretrhnout zajmem.... podle me je to manipulace a ja bych na toto proste nepristoupila (jako chodit za ni porad, delat dokola vstricne kroky atp.)... chovala bych se mile a vstricne, ale jestli maminka se zavre v pokoji a trucuje, tak bych ji nechala vytrucovat...

Holt jsme každej jinej :-) Tohle bych neudělal z pozice potomka ani dospělého. A kdyby to má dcera udělal mě, asi bych ty kufry sbalila já a prchla z bytu :-))))))

ZLATUSKA88: tak za ni jdi a mluv s ni... kdyz odejde, tak jdi za ni a mluv na ni... kdyz to nepomuze a bude delat ze spi v obyvaku, sedni si k ni, chyt ji za ruku a mluv s ni... ano je to prace, ano je to neprijemny kdyz veci nejdou samy od sebe, ano tva mama neni dokonala... ale je to tvoje mama...

MIMA: to je presne to, co by clovek podle myho vubec nemel resit... varit muzes jenom z toho co mas... tim, ze ma nekdo vek a velky deti jeste neznamena, ze je automaticky se vsim v poho a ze si vi rady sam se sebou... tocit se na tomhle, hazet zadkem, udrzovat dusno jen protoze ze si clovek mysli, ze rodice maji mit rozum mi prijde proste kratkozrake... prave z takovych veci vznikaji letity spory v rodinach... porad si myslim, ze pokud se chce mlady clovek osamostatnit, mel by to udelat jako dospelak, bez ohledu na to, jestli se rodice najednou chovaji jako nevyrovnani pubertaci...

Já taky chápu, že to maminka může nést těžce, ale na druhou stranu mi tohle přesvědčování dospělého člověk přijde trochu .... no jako by dospělý nebyl :-)

A taky jsme s dcerou po icq, skypu, telefonu v častém kontaktu. Těšíme se na sebe, jezdíme spolu na dovolenou - mám z toho radost :-))

MUZA: ono já bych s mámou chtěla mluvit, jenže ona teď zaujala takový postoj, že se mnou nemluví, ignoruje mě, dělá jako kdybych neexistovala. Když mě potká v kuchyni, otočí se a odejde... natož když přijdu do obýváku, dělá, že spí, odejdu a kouká na televizi...

Já se pochopitelně s ní nechci rozejít ve zlym, a pochopitelně myslim i na ostatní lidi, babi, teta, bratr... jsou vpohodě, řekli mi, že to berou je to moje věc, a že mi držej palce, jen máma nejdřív ok, a pár hodin na to začla se scénama.. A tď se mi vyhýbá... ignorace prostě...

pisu trochu jako tatar, tak snad je to srozumitelny... :o)

jeste me k tomu napadlo... tak jako je sok pro dospelyho, ze jeho dite si uz vi rady, tak je vetsinou sok pro mlady, ze jejich rodice si v nove situaci osamostatnovani deti rady nevedi...

mimochodem, moje neter jela zit do skotska v 19ti letech... moje segra mimo to, ze ji nechtela pustit ze strachu, ma jeste svoje psychicky problemy... hodne jsme o tom s mou neteri mluvily, vzala tenhle model co jsem popsala nize - nejen ze odjela, ale podarilo se ji s mamou jeste upevnit vztah, navic moje segra ted rika jakou ma rozumnou dceru, holky se slejzaj na icq s kamerou, posilaj si fotky a kdyz ma segra depku, rikam ji, ze je prirozena a ze to prejde... moje neter je tam stastna, zadna traga se zatim nekonala...

s moji mamou jsem podobnym zpusobem resila nekolik konfliktnich situaci a vzdycky jsme si to nakonec vyrikaly az na dren (matky si obcas neuvedomuji, co v cloveku zpusobuji, kdyz se boji ale chovaji se jako zlej bazilisek), pobrecely si a v poho...

ZLATUSKA88: pokud chces udrzet vztah s mamkou a nechces protahnout jeji ublizenost na dalsich 20 let nesmyslnych sporu, ktery nejdou vyresit, zkusila bych pro ni mit vic pochopeni... hele neznam tvoji mamu, ale ja bych na svoji mamu ve tvy situaci sla asi takhle...

sedla bych si k ni a rekla ji, ze me hrozne trapi, jak se ke me chova... ze z toho mam pocit, jako kdyby me chtela tlacit do kouta, jako kdyby me chtela vydirat... ze z toho zakonite zacinam na ni byt nastvana a neradsi bych hodila zadkem a sebrala se a odesla... ale protoze vim jaka je, jak se o me cely zivot starala, pomahala mi, snazila se dat mi to nejlepsi co mohla, ze proste nerozumim tomu proc se ted chova tak jak se chova...

- proste bych se z ni snazila dostat jeji pocity souvisejici s mym odchodem a popisovat ji, jak na me momentalne pusobi...

pokud by byla schopna si uvedomit svoje pocity - strach ze budes daleko, ze se ti muze neco stat, a co ona tady sama bez tebe - pak bych ji rikala, ze tyhle pocity chapu... uz proto, ze se o me 20 let starala a ted najednou se ma presaltovat na to, ze budou veci jinak... ze me to moc mrzi, ze to cele vzala tak tezko a ze bych ji strasne rada nejak pomohla - co by pomohlo aby ses citila lip, tedy krome toho, ze zustanu doma...

a jeste bych ji rekla, ze pro me taky nebude nejjednodussi se postavit na vlastni nohy, ale ze citim, ze to potrebuju a chci... ze bych si strasne prala, kdyby me v tom mohla podporit, kdybych vedela, ze mi spis drzi pesti a ze mi veri - ze me vychovala dobre a ze jsem schopna si poradit...

v neposledni rade bych ji rekla, ze ji mam rada, a ze nechci citit se ublizena a ani nechci, aby se tak citila ona... kdyz by tohle nepomohlo, tak to zkouset znova a znova a znova... mama, ktera ma rada svy dite, tohle vezme a probere se...

pokud nemate uz leta tezce naruseny vztahy, tak se tvoje mamina proste boji, ze se ti treba neco nepovede... jinak k ty babicce - ono je to hezky jak ti to babicka popsala, ale to jeste nemusi znamenat, ze to tak skutecne bylo (vidim to u nas doma - mame jednu historii, akorat ze se moje mama a moje segra neshodnou na 2/3 prubehu, obe maji argumenty, obe to videly nejak)... ber to jako dalsi pohled na vec, a nesnaz se soudit mamu a jeji zacatky... nema to smysl... a nebud na ni nastvana...

pokud se citis na to, osamostatnit se a byt dospela, vem i tu zodpovednost, ktera se s tim poji... zodpovednost i za lidi, ktery opoustis... a delej to s citem a s laskou... mamu mas jenom jednu, i kdyz treba vubec neni dokonala a obcas dela sileny veci...

hodne stesti :o)

MIMA: Najdu a pošlu ji jí.

Dořešíme s přítelem ten byt, budu bydlet prostě v plzni a hotovo. Nezájem. Jakmile bude nastěhovanej přítel, balim kufry a jedu...

ZLATUSKA88: Můžu být zlá ? Tvá maminka je pěkný sobec. Nelidská je ona a ne ty - v celé živočišné říši mláďata odcházejí od rodičů, když se o sebe umí postarat. To je prostě zákon.
Jo, odstěhuj se. Pro tvou maminku můžu mít pochopení - pro toho, komu byly děti celým jeho životem, je to fakt těžké. Ale je to problém nás rodičů a ne našich dětí. Někde si najdi báseň mého oblíbeného rabi Thakura, začíná : Tvoje děti, nejsou tvoje děti, jsou to synové a dcery života ....
Já se podle ní snažila celý život řídit, ale uznávám, že je to někdy těžké :-)

MIMA: no dělám, jenže ona mi prostě předhazuje jak sem nelidská, hnusná vůči ní, že se chci odstěhovat... v podstatě mi pořád říká jak sem zlá, že to chci udělat... Chci se stěhovat do Plzně - je to hodina cesty busem, necelá hodina cesty autem k nám před barák... Ona vyšiluje, že to je hrozně daleko, a jestli teda, proč se nechci přestěhovat někde tady v praze... ale v praze podnájem? nebo pronájem.. to je na 10 000kč měsíčně plus další alespoŇ 3000 na poplatcích... to bychom neutáhli, v plzni sme už sehnali do 5000 i s poplatkama, to je mnohem únosnější... Ale ona ne, pořád vymejšlí varianty a hlavně způsoby.. Dokonce mě donutila říct, že stěhování odložim o půl roku, ale co se změní? nic, jen to že se mnou te´d nebude měsíc mluvit. To se odstěhuju rovnou. dneska jde přítel kouknout na ten byt a s trochou štěstí by se přestěhoval do konce týdne, a já bych si akorát sbalila morčata a věci naházeli bychom to do auta a jela bych za nim...

ZLATUSKA88: To fakt nevím, tohle my jsme neřešily Ale stejně jako ostatní bych doporučovala, sbalit "saky paky" a odstěhovat se. Neposlouchat řeči, sice nebýt zlá a .... prostě si mile stát na svém.
Ale to ty asi stejěn děláš, ne ? :-)

MIMA: asi bys mi neporadila jak to udělat s mámou aby tak hrozně nevyšilovala...?

ZLATUSKA88 : Držím moc place. A já jsem přitom ta máma, co se jí dítě odstěhovalo .... a to 2000km severně a vidíme se tak jednou za čtvrt roku. Jenže tak to má být, že "ptáče" vyletí z hnízda, když už jsme ho konečně po těch letech naučili lítat :-)))

KATIA: tjn... věřim že oni s náma taky...