Knihovna pro národ Komenského, Noemova archa a restaurátorské centrum pro napravení hříchů minulosti
Diskuze šéfredaktora Jana Čulíka (
Ukryjte ty knihy před čtenáři!) s Kateřinou Novákovou z NKP (
Projekt Národní knihovny není megalomanský) nepostrádá logiku z obou stran. Je ovšem otázkou, zda může jeden objekt plnit tolik funkcí naráz. "Přítulná" univerzitní knihovna, jak ji nastiňuje ke Glasgowské knihovně přitulený Čulík, plní funkci okresní knihovny pro univerzitní město. Centra informací pro univerzitu. Podzemní trezor na poklady písemnictví , jak funkce knihovny oproti tomu ukazuje pracovnice NKP, plní i další funkce, které okresní knihovna plnit nemůže. Když se poprvé uvažovalo o předání knihovního areálu Klementina katolíkům pro Jezuitskou univerzitu (pravý důvod současného stěhování NKP na Letnou), vznikla idea centrálního pracoviště, které by sdružovalo funkce protiatomového trezoru na poklady písemnictví z celé republiky, veřejné univerzitní knihovny, obrovského restaurátorského a digitalizačního pracoviště s laboratořemi a výzkumnými pracovišti, propojenými s univerzitním kampusem pro pracoviště jazykových věd. Výstavbu tohoto areálu měl financovat jezuitský řád či Vatikán jako dějinnou omluvu za cenzuru a činy pátera Koniáše. Vzniklé centrum mělo mít minimálně středoevropský charakter, spíše však rozměr celoevropského centra vzdělanosti a péče o památky písemnictví. Mělo být nejmodernějším a nejvybavenějším restaurátorským i knihovním pracovištěm na světě. To měla být cena za opuštění Klementina a jeho návrat nemilované katolické církvi. Množství plesnivějících písemných památek v nevyhovujících depozitářích po celém Česku si to zaslouží.
A stejně jako v jiných případech, kdy se původní záměr odcizil svým tvůrcům díky nic nevědoucím politikům, i z této ideje zůstalo torzo. Finanční i funkční. Korunu blbosti původnímu záměru pak nasadila komise, která vybrala futuristickou, bionickou architekturu od světoznámého architekta, jehož originalita ovšem vylučuje kompatibilitu s další architekturou v okruhu stovek metrů. Plán na výstavbu, která by zastavěla postupně do poloviny století celou Letnou, vzal za své. Ambiciózní myšlenka na gesto Vatikánu vůči odkazu Husa i ostrakizovaného českého písemnictví také. Vatikánská banka si musela oddychnout, katoličtí píáristé také. Nebylo to pro ně jednoduché, odčinit vinu jednoho paliče knih. Nikoho dnes uprostřed diskuze o Kaplického chrchlu nenapadne, co se stane s Klementinem dále. Ne v horizontu let, ale v horizontu desetiletí. Nikdo neuvažuje ani v širších souvislostech nad novou budovou Národní knihovny a funkcemi, které by měla plnit nejen dnes, ale opět v horizontu padesáti či sta let.
Původní myšlenka byla daleko velkorysejší, než to, co z ní po letech zbylo a stalo se podkladem pro úvahy NKP. A i ty teď rozežírá pod falešnými argumenty závist. Náklady na původní ideu měly být v řádech miliard euro, podílet se měl hlavně Vatikán, český stát i EU a UNESCO. Z původní myšlenky zůstal pouze záměr v řádu miliard korun. Třicetkrát méně... Finance už dává jenom český stát. Zmizelo ono dějinné gesto přes propast staletí a důvod pro smíření ateistů i protestantů s katolickou církví. V srdci Evropy. V Praze. Zmizel symbol. Obě strany ušetřily a otázkou zůstává, zda je to dobře pro budoucnost. Církev nemusí dělat drahá gesta, Češi i evropští vzdělanci nemusejí obracet své oči vděčně k Bohu. A Komenský, onen učitel národů a symbol moudrosti a vzdělanosti oslovující minulost i budoucnost, nedostane svou knihovnu. Protože chrchel se Komenského centrem stát nemůže. Nemá na to.
Co měl dostat stát od Vatikánu výměnou za historickou budovu Klementina?
- Náhradu těchto prostor jako klimatizovaný, rozsáhlý několikapatrový podzemní trezor na všechny historické památky písemnictví nevyčíslitelné hodnoty , doposud mnohdy nezkatalogizované, roztroušené a hnijící ve sklepích knihoven , zámků a depozitářů po celé zemi. Centrální archivní instituci na úrovni 21. století. Památník národního písemnictví či Muzeum evropského písemnictví - jak chcete. Ale spíše to druhé, s velkorysým přispěním Evropské unie k záchraně kulturního dědictví a jeho šíření do veřejné domény. Podzemní trezor proto, aby to nejcennější z písemných památek zůstalo uchováno i pro případ katastrof, válek či jiných apokalyptických událostí.
- Digitalizační, restaurátorské a duplikační centrum, vytvářející digitální kopie i papírové duplikáty manuskriptů, grafických tisků i těch vzácných knih, které by měly být k dispozici "na povrchu". Zachovávající originály příštím generacím co nejbezpečněji a na úrovni nejšpičkovější vědy.
- Centrální univerzitní knihovnu s rozsáhlou, 24 hodin denně otevřenou studovnou pro nejméně 2000 lidí a referenčním počítačovým centrem "na povrchu", s onou Čulíkem tolik vychvalovanou expresní mezinárodní meziknihovní výpůjční službou
- Evropské studijní vysokoškolské a vědecké pracoviště jazykových věd, oborů restaurování, grafických a tiskových technologií s laboratořemi, dílnami a kampusem
mezinárodní vědecké a prezentační centrum s přednáškovými sály, výstavními síněmi a kulturním zázemím pro evropskou prezentaci a reprezentaci písemnictví a humanitních věd
- Centrum Komenského , provádějící osvětu v duchu původního ideálu Komenského vševědy: prostřednictvím vzdělání zcivilizovat člověka a dojít k nápravě lidstva. Centrum šířící digitalizované písemné památky veřejnosti v multimediální podobě a propagující evropskou jazykovou různost a bohatost jako nejcennější hodnotu starého kontinentu. Propagující dospělým i dětem "školu hrou", vzdělávání na úrovni 21. století a šířící úctu a lásku k vědění. Přispívající k vidění Česka jako středu kulturní Evropy, tisícileté jazykové křižovatky i průsečíku obchodních cest a politických zájmů.
To měly být funkce celé Letné od Hradčan až po Holešovice. Na oplátku měl stát restaurovat Klementinum a vytvořit tak jádro obnovené univerzity, ke které by se přidal areál na Hagiboru (původně areál ZŠ Flora na sídlišti Jižní město II., ještě dříve budova Federálního shromáždění), uvolněný poté, co by se americká vysílačka Svobodná Evropa definitivně odstěhovala z Česka. Už deset let se o to snaží jedna skupina pražských jezuitů a v minulosti měla tichou podporu i u některých členů vlády. Právě pro tu ideu smíření a napravení pošramocené pověsti církve velkým činem, ne jen malými slovy. Naplnila by se tak myšlenka, se kterou přišlo Tovaryšstvo v roce 1556, kdy začala výstavba Klementina jako jezuitské tiskárny, astronomického pracoviště a Karlo-Ferdinandovy univerzity a kterou se snažili realizovat až do roku 1773 , kdy byl řád jezuitů zrušen pro svou mocichtivost a knihovna Marií Terezií prohlášena za Císařskou a královskou veřejnou a universitní bibliotéku. Ta původní myšlenka, zničená na staletí fanatikem Koniášem, intrikami a právem útrpným, byla provozovat v Praze špičkovou vědu, přinášet do Čech vzdělanost. Vytvořit z Prahy centrum evropské vzdělanosti a duchovní velikosti. Střed Evropy.