Zdá se mi to, nebo je ten článek dost mimo?
A2 kulturní týdeník 13.8.2008
JIŘÍ G. RŮŽIČKA: Tahle země není pro chobotnice
Jak dál s Národní knihovnou v Praze?
Příběh Národní knihovny vchází do další epizody. Pozornost je opět soustředěna na její dosavadní sídlo, starobylé Klementinum. Co se s bývalou jezuitskou kolejí může v blízké budoucnosti stát? A hlavně – jak se změní pojetí národní knihovny? Bude se v ní ještě bádat?
Během prázdnin se okolnosti okolo nové budovy Národní knihovny opět daly do pohybu. Snad proto, že si většina zodpovědných bere dovolenou a nemusí tak své kroky příliš vysvětlovat (ministr kultury Václav Jehlička na náš dopis ohledně existence analýzy prostorového řešení Klementina do uzávěrky čísla neodpověděl). Ředitel Národní knihovny Vlastimil Ježek po dlouhém a nerovném boji s pražským magistrátem o pozemky pro novou budovu na Letné nejprve rezignovaně prohlásil, že v nejhorším případě, tedy když bude knih tolik, že se do Klementina nevejdou (to by se mělo stát asi v horizontu 20 let), se pro ně rozšíří depozitář v Hostivaři. Ten v současné době slouží jako skladovací prostor pro nepříliš používané fondy zejména starší cizojazyčné literatury a jako restaurátorské pracoviště. Nedlouho poté Ježek oznámil svou podzimní kandidaturu do Senátu za lidovce. Nato ministr kultury Václav Jehlička (KDU-ČSL), který se doposud do celé věci snažil nenamočit, veřejně ohlásil, že knihovna na Letné defi nitivně nebude. Jako hlavní důvod uvedl, že na ni nejsou ani peníze (stále však platí dvě usnesení vlády z června 2006, která peníze na knihovnu zaručovala), ani parcela. Ministra k prohlášení údajně přiměla soutěž studentů AMU, v jejímž pozadí je čitelná postava ředitele Národní galerie Milana Knížáka. Soutěž měla dokázat, že kapacitu Klementina lze zvětšit (na jednom z návrhů stojí uprostřed Révového nádvoří – dříve Rajského dvora – jakýsi panelák). Po tomto výroku Ježek řekl novinářům, že podá trestní oznámení na pražský magistrát (na neznámého pachatele).
Ježek do Senátu
Tyto události částečně načrtly, jak se situace bude patrně dál vyvíjet. Jedním ze scénářů je úspěšná kandidatura Vlastimila Ježka do Senátu. V tom případě by se lidovci mohli rozhodnout udělat na ministerstvu kultury malou rošádu, v jejímž výsledku by Ježek vystřídal Jehličku. To by se sice nemuselo líbit pražské ODS, s níž má Ježek nevyřízené účty, ale naopak by to mohlo vyhovovat premiérovi, který by primátorovi rád trochu srazil hřebínek. V tom případě by se možná našly peníze i místo, kde by nová knihovna mohla stát (pravděpodobně ne na Letné), a Ježek by slavil vítězství, které potřebuje jako sůl. Jeho manažerská cesta totiž není lemována mnoha úspěchy. V Českém rozhlase se mu během šestiletého ředitelování nepodařilo vyřešit, co s nepotřebnou budovou, kterou si rozhlas nechal rozestavět na Pankrácké pláni, na funkci vládního zmocněnce pro Expo 2000 v Hannoveru raději sám rezignoval. Sám se nikdy netajil tím, že není vystudovaný knihovník a Národní knihovnu chce především zviditelnit, což se mu, především v souvislosti s navrhovanou budovou, podařilo. Kdyby se skutečně postavila, své místo v dějinách by mohl mít jisté. Bohužel ho však tolik nezajímají podružné problémy Národní knihovny. Množství energie věnované realizaci nové budovy se odráží v kvalitě nabízených služeb knihovny, například ve stagnaci nabídky cizojazyčné literatury. Je otázka, zda by se Ježek na tyto méně viditelné stránky Národní knihovny dokázal soustředit.
Knihy za městem
Druhým scénářem je rozšíření hostivařského depozitáře, který stojí v podstatě mimo městskou zástavbu. To by bylo jistě nejlevnější řešení, z pohledu uživatele knihovny však asi nejhorší. V Klementinu by zůstalo víceméně vše při starém, jen by se na ně které knihy déle čekalo (zhruba jeden den). Mohlo by to však umlčet Ježkovu mnohokrát opakovanou hrozbu, tedy že knihovna za chvíli nebude mít kam dávat knihy a přepravky s nimi se budou vršit v Klementinu na chodbách. Rozšířením depozitáře, v němž se už teď skladuje na 4 miliony knih včetně nedotknutelného Národního konzervačního fondu, by knihovna mohla získat nejen prostor pro knihy, ale mohla by sem přesunout i historické fondy nebo celou Slovanskou knihovnu, tedy oddělení a knihy, o něž není takový zájem. V roce 2009 se v Klementinum navíc uvolní další prostory po Státní technické knihovně, jejíž nová moderní budova bez zvláštní pozornosti médií roste v Dejvicích. Klementinum by se pak mohlo částečně „restrukturalizovat“ podle Ježkových představ: mohlo by především odlehčit Karlově ulici od turistů.
Přifouknutí Klementina
Třetím řešením je viditelná úprava Klementina (viz architektonické návrhy studentů AMU). Do prostor po Státní technické knihovně se podle této varianty přestěhuje Slovanská knihovna. Kapacitu pro knihy to příliš nezvětší, nicméně v Klementinu by mohl zůstat jen fond knih, které se nejvíce půjčují, zbytek by se přesunul do Hostivaře. Svazků, které se často půjčují, je podle Bohdany Stoklasové, která má v Národní knihovně na starosti novodobé fondy a služby, 1–1,5 milionu s ročním přírůstkem kolem 35 tisíc. V současné době knihovna pojme asi 2 miliony knih (prostory po Slovanské knihovně poskytnou místo pro dalších 800 tisíc svazků). Stále však zůstává nedořešen velký problém, který každý student a badatel v Národní knihovně zná: nedostatek studijních míst. Zvlášť během zkouškového období bývá situace tristní. Výhodou tohoto řešení je zachování lokality, dostupné ze stanice metra Staroměstská, a blízkost Filozofi cké fakulty UK. Tato varianta by také mohla vyřadit ze hry nesmyslné předělávání Klementina na další turistickou atrakci.
Návrat chobotnice III
Vlastimil Ježek ve své argumentaci vsadil na jediný, lehce populistický odstrašující obrázek: knihovnu, na jejíchž chodbách a v historicky cenných sálech se hromadí bedny s knihami. Nedostatečná kapacita je ale druhotný problém. Národní knihovna potřebuje nutně a hned především větší studovny, více přípojných bodů k internetu a snadnější přístup k většímu počtu zdigitalizovaných dokumentů. To by mohla nová budova nabídnout spíš než historické Klementinum.
Nová budova by Národní knihovně slušela ze všeho nejvíc (tedy pokud by stála v blízkosti metra a ne na pláni dostupné pouze tramvají nebo autem). U současné vlády má však větší přednost betonářská lobby, která si dala za úkol zpřístupnit Prahu většímu počtu automobilů. V betonu se skrývá víc finančních bonusů pro úslužné úředníky než v břiše chobotnice.