• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    JESSIEATREIDESNárodní knihovna ... CHCEME TO NA LETNÝ!!!
    JESSIEATREIDES
    JESSIEATREIDES --- ---
    VANEK:

    Smutek z Respektu aneb Omyly, polopravdy a zamlčená fakta

    Pseudostudentský tabloid Babylon (spolufinancovaný MK ČR), názory skupiny kolem nenávistného architekta Přikryla, celkem pak snůška polopravd a lží – to jsou ingredience, ze kterých uvařila svůj těžko stravitelný „národní“ dort Magdaléna Platzová (Pod blobem tma, Respekt 40/2008). Proti kritickým názorům či postřehům nic nenamítám, naopak – vedou k zamyšlení, zda člověk vše, co udělal, udělal správně. Základem každé korektní diskuse či polemiky ale musí být všechna dostupná a pravdivá fakta, nikoli poněkud nedbalý sběr informací a pohříchu i opakovaně vyvrácených nepravd.

    Základním omylem autorky je již úvodní sugestivní otázka: „Jak to, že k tak důležitému projektu, jako je nová budova Národní knihovny, neproběhla předem odborná a veřejná debata?“ Diskuse na téma výstavby nové budovy Národní knihovny přitom knihovníci (nedejme se mýlit, o tuto odbornost tu jde především) vedou již přes sto let, o stavbě nové budovy bylo poprvé rozhodnuto již v osmdesátých letech minulého století. Samotný projekt výstavby nové budovy na okraji Letenské pláně byl veřejnosti představen prostřednictvím webových stránek Národní knihovny, denního tisku, rádií i televizí již v lednu 2005 – tedy více než rok před samotným vyhlášením soutěže. Plánovaná novostavba se poté stala tématem diskutovaným na odborných konferencích (mj. Inforum v květnu 2005, Knihovna a architektura v září 2005).

    Magdaléna Platzová se fatálně mýlí i v tvrzení, že nebyl důvod se soutěží na novou budovu spěchat – v roce 2004 mělo vedení knihovny k dispozici prognózu, že hostivařský depozitář bude zcela zaplněn cca v letech 2010–2012. A stavba budovy Národní technické knihovny v Dejvicích byla zahájena až 16. října 2006 (její odchod z Klementina, pravděpodobně v polovině roku 2009, Národní knihovně sice odlehčí, ale mnohem méně, než se laikovi může zdát). Kolaps Národní knihovny z počátku devadesátých let, kdy již nebylo kam ukládat nezpracované přírůstky, byl dostatečným varováním. Prostorový problém v depozitářích je navíc pouze třetinou nesnází – není možné pomíjet nedostatek studijních míst v Klementinu ani nevyhovující zázemí pro zaměstnance.

    A pokud jde o věčný spor, zda porota mohla či nemohla zrušit jednu ze soutěžních podmínek, říká Magdaléna Platzová pouze půl pravdy. Jednak je třeba připomenout, že s umístěním knih pod zem mohli svobodně pracovat všichni architekti – ona podmínka se totiž týkala pouze umístění jádra konzervačního fondu, který tvoří necelou třetinu fondů. Především však nešlo o podmínku jedinou, kterou porota někomu ze soutěžících „odpustila“; podobné „amnestie“ se dočkalo celkem několik desítek projektů. Zda to porota učinit směla nebo ne neposuzovala Národní knihovna, ale prezídium Mezinárodní unie architektů, podle jejíchž pravidel se soutěžilo. A při odkazu na jednání České komory architektů a UIA pak autorka zcela pomíjí klíčové sdělení prezidenta UIA, který opakovaně potvrdil platnost soutěže i jejích výsledků.

    Odkazy na údajná nepříznivá vyjádření Evropské komise a Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže pak jsou již jen další recyklací polopravd, na kterou jsem si zvykl v méně seriózních médiích či osobně laděných komentářích, v Respektu mne ale překvapily. Evropská komise se soutěží na novou budovu Národní knihovny nikdy nezabývala – existuje pouze dopis jednoho bruselského úředníka, který je nezávazným, obecným právním názorem. Úřad pro hospodářskou soutěž sice letos v srpnu napsal dopis, kterým se k soutěži vrací, ale ten nic nezměnil na jeho dřívějším základním stanovisku, které jasně zformuloval šéf úřadu Martin Pecina v rozhovoru pro deník Právo: „…Dostali jsme návrh na přezkoumání kroků zadavatele a zjistili, že to, co proběhlo, byla soutěž o návrh a tu nemá náš úřad právo přezkoumávat. My máme právo přezkoumávat pouze zadávací řízení, tedy to, co bezprostředně vede k zadání zakázky…“.

    V závěru autorka nepochopitelně tendenčním způsobem popisuje záměry a průběh revitalizace Klementina. Pokud by zachovala princip novinářské objektivity, pak by se alespoň zmínila o tom, že program revitalizace počítal a počítá především se zachováním Klementina pro sbírky historických fondů a hudebního oddělení (včetně unikátní nejstarší mozartovské sbírky na světě), světově unikátní Slovanské knihovny i Knihovnický institut. Objektivní novinářka by patrně zmínila i vybudování Galerie Klementinum, otevření nového bistra pro zaměstnance a návštěvníky Klementina, komplexní opravu střech a vnitřních fasád (včetně ojedinělé kolekce slunečních hodin), zprovoznění barokní kašny (díky soukromému daru), plenérové studentské výstavy soch… Záhadné také je, odkud Magdaléna Platzová vyčarovala ničím nedoložené tvrzení, že knihovna údajně nechala vybudovat café-bar-restaurant „v rozporu s památkáři schváleným záměrem“. Rekonstrukce celého křídla Klementina sousedícího s Karlovou ulicí - včetně vybudování restaurace – byla přitom průběžně kontrolována a nakonec i řádně schválena Národním památkovým ústavem. A objektivní novinářka by si sotva vypomáhala tvrzením na úrovni pokleslého bulváru, že café-bar-restaurant „pronajal Vlastimil Ježek kamarádu Šmerdovi“, když šlo o výsledek otevřeného výběrového řízení.

    Většinu omylů si Magdaléna Platzová mohla ušetřit, kdyby si pozorněji pročetla webové stránky Národní knihovny, které různé účelově vypouštěné dezinformace pravidelně uvádějí na pravou míru. Pak by asi také polevila ve své víře ve spasitelnost klauzurních prací studentů architektury na pražské AVU. Jde totiž o ryze akademické studie, které se čas od času někdo pokouší vydávat za reálnou variantu řešení nedostatku místa v Klementinu. Jen s hodně velkou dávkou fantazie si lze představit, že by památkáři kupříkladu schválili výstavbu nové budovy přímo na Mariánském náměstí či vestavbu nových objektů na nádvořích Klementina.

    Vlastimil Ježek,
    generální ředitel Národní knihovny ČR 2004-2008
    VANEK
    VANEK --- ---
    Já věděl, že ten Platzové článek se nebude líbit... Ježkova reakce by mě taky zajímala.
    JESSIEATREIDES
    JESSIEATREIDES --- ---
    SANDIS: Neber to osobně, neházím všechny ekonomy do jednoho pytle, sem-tam se nějací docela povedou...
    Ale mám několik empirických zkušeností (a celkem často jsem nucena překládat "elaboráty" absolventů, nyní již zapojených do pracovního procesu ;o)) )
    SANDIS
    SANDIS --- ---
    JESSIEATREIDES: proč zrovna VŠE? :)) Co ti kluci a holky ekonomičtí udělali? :)
    JESSIEATREIDES
    JESSIEATREIDES --- ---
    MISON: Nemyslím, nadace už je takřka hotová (z právního hlediska), angažují se Jan Svěrák st., Ivo Mathé a podobně (alespoň v něčem byly mé rady vyslyšeny - že je totiž nutno arbitrů, kteří jsou průměrnému českému občanovi i "elitám" sympatické). Na čas to půjde k ledu a pak se uvidí.

    Nicméně, včera večer jsem se válela smíchy při čtení článku jednoho z autorů "klauzurních návrhů vměstnání moderní knihovny do barokního stavení"... Kromě toho, že je přesvědčen, že umístit sklady do podzemí Klementina není žádný problém (protože sklady Finské národní knihovny jsou pod mořem, takže není problém udělat něco podobného v centru historické zástavby Starého města ===> povodní se obávat nemusíme), tvrdil, že ho velmi nepříjemně překvapilo, že v Kaplického návrhu není jediná studovna... ;oDDD

    Je vidět, že idioti nerostou jen na VŠE, na Právnické fakultě UK, ale též na AVU. A jací idioti!!! Akademičtí! ;oDDDDDDDD
    JESSIEATREIDES
    JESSIEATREIDES --- ---
    A ještě dva týdny starý článek Kateřiny Eliášové na aktuálně.cz

    Podle interní zprávy MK byl Ježek odvolán kvůli nezajištění pozemku pro knihovnu
    MISON
    MISON --- ---
    Jo takhle, takze aspon tech 1,9mld co meli pripravenejch strcej ted do tohodle nesmyslu. I got it ;) its over ..
    JESSIEATREIDES
    JESSIEATREIDES --- ---
    MISON: měli 1,9 miliardy, které odsouhlasila ještě Paroubkova vláda... Oni tvrdili, že nebudou mít peníze, protože jim jedna paní (nebo to byl jeden pán?) povídala, že ta knihovna bude stát mnohem, mnohem víc... (Jak psal architekt Králíček, Kaplického projekty se prodražují, tribuna v St. John´s Wood dokonce pět až patnáctkrát...) ;oD
    MISON
    MISON --- ---
    Momenticek ..neco mi nehraje - nejdriv tvrdili (topolanek aspol.) ze na tu knihovny stejne penize nejsou. A ted ty penize (ktery nemeli) berou a investujou do jinyho projektu? :D :D :D
    JESSIEATREIDES
    JESSIEATREIDES --- ---
    JORERU
    JORERU --- ---
    JESSIEATREIDES: věcný a spíš smutný článek
    JESSIEATREIDES
    JESSIEATREIDES --- ---
    zpracováno do zamyšlení na mém blogu na stránkách respektu
    JESSIEATREIDES
    JESSIEATREIDES --- ---
    diskuze pokračuje dál, co vše se jeden nedozví...

    Kovačević: Není, protože já i ke stavebnímu programu, který je zadán, vyslovuji svůj názor a samozřejmě na porotě a na investorovi je, aby posoudil, jestli je to správné nebo ne. Ale nejdu s cílem podřídit se, když si myslím, že tam barák nemá stát, tak ho tam nenavrhnu.

    Hnídková: Potom je to kritika soutěže.

    Nasadil: Tak nechoď do soutěže.

    Kovačević: Naopak. To je přesně jediný prostor, kde, když s tím nesouhlasím, můžu vyjádřit svůj názor. Když nejdu do soutěže, tak tiše souhlasím. A když podám návrh, teď mluvíme o konstrukci, tak tím mám prostor pro vyjádření…


    a nejvíc překvapí Hradečný:

    Hradečný: Je to skutečně dialog. Protože pokud je soutěž vypsaná správně, tak investor získá celou škálu návrhů od těch, které naprosto jdou proti programu, protože jsou přesvědčené, že je blbý, až po ty, které třeba v dílčím detailu navrhnou něco, co programu nevyhovuje, a na druhé straně spektra jsou ty, které vyhoví všemu. A potom jsou zástupci vyhlašovatele, kteří by měli toto všechno vnímat, a čím širší je spektrum návrhů, tím spíš může investor dospět k tomu, že vybere optimum nebo alespoň získá představu o tom, co optimum je. A to už je dialog.


    MEGALOL
    JESSIEATREIDES
    JESSIEATREIDES --- ---
    i architekti tvrdí to, co jsem tvrdila přednedávnem:

    (jeden z názorů, které zazněly v diskuzi Architektonické soutěže - Vyhlašovatelé a porota, 26. března 2008, Dům pánů z Kunštátu)

    Borák: Pro nás je důležitá sféra veřejných peněz, protože to je věcí politickou, a mně pořád nedochází, jaktože politikům nevadí netransparence. A že z transparence, kterou architektonické soutěže nabízejí, nejsou schopni těžit. My se snažíme něco udělat, tím že ČKA připravuje pro Ministerstvo pro místní rozvoj "státní politiku architektury", což zní strašně, ale ve své podstatě je to dokument, který ve svém druhém bodě ze tří říká, že zadávání veřejných zakázek je vzorem pro chování společnosti. Kdyby se nám podařilo přesvědčit legislativní orgány, že architektonická soutěž je legálním a užitečným způsobem, jak zadat veřejnou zakázku, tak to je veliká výhra. V současné době například u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže probíhá diskuse o tom, zdali vůbec lze architektonickou soutěží zadat veřejnou zakázku a podle našich informací ÚOHS pomalu přichází k závěru, že je to komplikované a problematické.
    MISON
    MISON --- ---
    Coze ;) Tak on chtel zrusit akce ala CzechTek jo ? Hlavne ze si nackove pochodujou kdekoliv a kdykoliv ... proc nezakazou jejich akce ? no nic
    JESSIEATREIDES
    JESSIEATREIDES --- ---
    Čeho se ještě s Jehličkou dočkáme
    11. září 2008

    DISKUSE

    Odvolání ředitele Národní knihovny Vlastimila Ježka mě překvapilo i přesto, že se o něm již více než týden mluví. Ovšem o tom ani tak nechci psát, toho v těchto dnech budou plné noviny. Chci se v pár věcech věnovat ministru kultury Václavu Jehličkovi. Hladké vklouznutí do KDU-ČSL Nenápadný venkovský politik na sebe alespoň pro mě upozornil tím, jak hladce vklouzl z ODA do KDU-ČSL. V době, kdy zastánci křesťanských demokratů na ministerstvu obrany vehementně prosazovali prodej tanků do Alžíru, byla tehdy vládní ODA proti. Jehlička si od křesťanů vysloužil veřejnou nevoli. Ovšem již za dva roky za ně kandiduje, stává se předsedou výboru pro vzdělání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Tehdy mě zarazil podruhé, navrhl totiž za skupinu devíti zákonodárců horní sněmovny usnesení, které v očích mnohých posunulo KDU-ČSL z černé barvy k hnědé. Své vlohy a pochopení pro kulturu a lidská práva prokázal senátní iniciativou, jejímž cílem bylo zakázat CzechTek a další freeparty. Stalo se tak v srpnu 2005, bezprostředně poté, co policie za surového mlácení vyhnala přibližně pět tisíc účastníků CzechTeku i z legálně pronajatých pozemků u tachovského Mlýnce.

    Stojí za to zopakovat tehdejší Jehličkova slova i návrh: ... Z těchto důvodů tři senátorky a šest senátorů, dovolím si říci senátorů venkovských, se selským rozumem, majících vztah ke konzervativním hodnotám a soukromému vlastnictví, předkládají tento návrh usnesení: Senát PČR 1) vyjadřuje rozhořčení nad tím, že Policie ČR nedostatečně chránila soukromý majetek, vlastnická práva a životní prostředí občanů v oblasti konání CzechTek na Tachovsku, 2) žádá proto ministra vnitra České republiky o prošetření policejního zákroku a o předložení závěrů šetření na nejbližší schůzi Senátu,

    3) žádá vládu České republiky o urychlené zpracování návrhu zákona, který by masové akce s podobným negativním dopadem zakázal.

    Je vhodné doplnit text usnesení, který tehdy v Senátu prošel: 1) vyjadřuje přesvědčení, že zásah CzechTek byl nepřiměřený a neodpovídal situaci,

    2) požaduje urychlené a důkladné vyšetření všech okolností zásahu a požaduje, aby předseda vlády a ministr vnitra seznámil Senát se závěrečnou zprávou tohoto šetření,

    3) doporučuje Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost a Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice uspořádat veřejné slyšení Senátu o strategii při regulaci podobných akcí, jako je například technoparty.

    Ministrovy sporné aktivity Jaké bylo moje překvapení, když byl Jehlička KDU-ČSL nominován na post ministra kultury. Ve stručnosti stojí za to připomenout alespoň dvě sporné aktivity ministra Jehličky.

    První je naprosto skandální selhání ve věci prodeje zámku Staré Hrady, který byl svépomocí 25 let opravován místními obyvateli a ve kterém od roku 1969 sídlí literární archiv Památníku národního písemnictví. Vzhledem k tomu, že se proti záměru tamního obecního zastupitelstva zvedla velká vlna odporu nejen místních občanů, ale i literátů, pedagogů a kulturní veřejnosti, vůbec neměl ministr Jehlička jinou možnost, než reagovat. Místo jasného stanoviska zvolil poněkud vyhýbavější cestu: v případě prodeje ministerstvo zámek od obce koupí, zachová v něm stávající využití, opraví ho a obec utrží symbolickou jednu korunu. Po vyhlášení podmínek prodeje bylo zřejmé, že rozhodující bude cena, tudíž že objekt zámku obec prodá druhému zájemci o zámek, majiteli realitní kanceláře. Ovšem ten v písemné nabídce opomenul uvést částku, a bylo tedy nasnadě zámek přepsat na stát skrze ministerstvo kultury. Národní památkový ústav, příslušný ministerský odbor, právní oddělení... všichni byli pro. Chybělo jediné, aby ministr kultury jako statutární orgán podepsal vylučovací žalobu a zámek byl na katastru přepsán na stát, a ne na realitního makléře, jak chtělo obecní zastupitelstvo. I přes upozornění, telefonáty a dopisy Jehlička v zákonné lhůtě přepis na katastru nerozporoval, a zámek se stal majetkem makléře. Tím státu nastal další velký problém - co po skončení nájemní smlouvy udělá s celým literárním archivem. O motivu, proč Jehlička nevyslyšel apely několika stovek výtvarníků, kteří na zámku pravidelně vystavovali a ani České pobočky spolku spisovatelů Pen Klub, můžeme jen uvažovat.

    Vraťme se ale k návrhu výstavby nové Národní knihovny.

    To, že je Klementinum v dnešní době již nevyhovující, ví i současný ministr kultury Jehlička. To, že návrh řešení uložení a výdeje knih a dalších materiálů, jak je navrhl architekt Kaplický, je světový unikát, je fakt nesporný.

    To, že se česká, a zvláště pražská, politika řídí názory hradního staříka bez ohledu na cokoliv, je zřejmé i v Jehličkově návrhu, že nová knihovna není třeba, když se dá přestavit historická budova Klementina. Chraň nás před ním Bůh Čeká nás zajisté ještě mnoho překvapení v Jehličkově podání. Příprava nového památkového zákona, kdy z návrhu je patrné, že památkáři a archeologové nebudou mít v podstatě možnost zasáhnout proti ničení kulturního dědictví, a restituce církevního majetku, kde v mnoha případech navrhovaný majetek nikdy církvi nepatřil, jsou jen dva příklady, které nás brzy čekají. Na základě shora uvedených skutečností si lze jen přát: „Bůh nás chraň před Jehličkou.“

    Stanislav Penc

    Autor je obhájce lidských práv a ekologický hospodář, člen Strany zelených

    Zdroj: http://www.lidovky.cz/ceho-se-jeste-s-jehlickou-dockame-doh-/ln_noviny.asp?c=A080911_000058_ln_noviny_sko&klic=227514&mes=080911_0
    SANDIS
    SANDIS --- ---
    Filtr mlci...

    http://www.youtube.com/watch?v=XpLy-XQSWlY

    trailer vznikajícího filmu OKO NAD PRAHOU režisérky Olgy Špátové
    PREVIT
    PREVIT --- ---
    JESSIEATREIDES: Takhle uz jsem volil dvakrat. Luxus...:o)
    SANDIS
    SANDIS --- ---
    zalozme vlastni liberalni stranu (i ekonomicky)
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam