vítám vás ve vodě... na začátek sem dávám text, který me přivedl k vodě...tak blízoučko, že jsem do ní spadla.-))) tak se učím v ní plavat, snad se neutopím :-))
Vítejte všichni, kdo milujete vodu, fotíte vodu, jezdíte vodi, pijete vodu a něco o ní víte nebo se naopak neco nového o vodě chcete dozvědět...
Voda a život
Voda je nesmírně zvláštní látka! I když většině z nás to ani nepřijde - vždyť je to úplně všední součást denního života a leckdo si ze školy pamatuje, že má navíc úplně jednoduchý vzorec: H2O. Vědci zabývající se strukturou chemických látek dokáží na základě chemického vzorce perfektně určit, jaké bude mít látka vlastnosti a jak se bude chovat. Jenom u jedné látky jejich předpovědi zcela selhaly - a tou látkou je voda.
Voda se chová v rozporu s jinak fungujícími teoriemi, vyplývajícími ze zákonitostí periodické tabulky prvků. Měla by mít bod tání okolo minus 100 stupňů Celsia, varu asi při minus 80 stupňů Celsia a za normální teploty by tedy měla být plynem! Ale ona taje při 0 stupňů Celsia a vře při 100 stupňů Celsia a tekuté skupenství zaujímá rozpětí více než 100 teplotních stupňů. To, že je voda za normální teploty tekutá, je naprostá fyzikálně-chemická anomálie! A vůbec ne jediná.
Ze všech známých tekutých a pevných látek má voda největší specifické teplo (množství tepla, které je zapotřebí k ohřátí určitého množství látky o jeden stupeň). K ohřívání a ochlazování vody dochází díky tomu nesmírně pomalu, což má zásadní vliv na podnební podmínky na Zemi - nebýt vody, docházelo by k extrémnímu, rychlému a smrtícímu" střídání teplot.
Známá je anomálie hustoty. Tak jako ostatní tekutiny se voda při ochlazování smršťuje, její hustota stoupá a stává se těžší. Při teplotě 4 stupňů Celsia však voda toto své chování mění, při dalším ochlazování se stává opět lehčí. Voda blížící se svou teplotou bodu mrazu se proto nachází vždy u hladiny a díky tomu také zamrzají jezera a rybníky odshora, zatímco v hloubce se nacházející hustá tekutina, která má teplotu 4 stupně Celsia, umožňuje vodním živočichům přežít zimu.
Dalším udivujícím faktem je to, že voda není jedovatá. Že to přece ví každý? Z chemického hlediska to není v žádném případě samozřejmostí. Všechny sloučeniny prvků 6. periodické tabulky prvků s vodíkem (tedy H2S, H2SE, H2TE) jsou silně jedovaté - s jedinou výjimkou, a tou je voda.
Úzký vztah mezi vodou a životem na Zemi však můžeme pozorovat nejen prostřednictvím fyzikálně-chemických reakcí, ale i skrze fascinující svět tvarů a forem. Život zná neskutečně mnoho forem a jestliže všechny tyto formy povstaly z vody nebo díky vodě, musí voda také mít schopnost být prostředníkem velkých formotvorných sil. Na hladině i uvnitř vody se v pohybu odehrává neustálé vznikáni a zanikáni útvarů. Když voda proudí, nepohybuje se většinou chaoticky, jak si možná většina lidí představuje. Jak si lze pomocí různých, i docela jednoduchých pokusů ověřit, voda uvedená do pohybu začíná proudit v určitých typických formách (spirály, vlny, víry...), jejichž zákonitosti se znovu a znovu objevují a jsou základem utvářeni tvarů v oživené přírodě. Theodor Schwenk byl ve své známé knize "citlivý chaos" (Das sensible Chaos) schopen ukázat, že tyto vodní útvary mají podobu připomínající tvary orgánů, respektive, že vznikají podle týchž zákonitostí utváření jako orgány živých bytostí. A tak voda, která svou látkovostí je beztvará, která nemá žádnou vlastní formu, stává se díky pohybu prostředkem všech možných formování, neustálého utváření a proměny podob, dějištěm nevyčerpatelné aktivní schopnosti obnovy.