Dneska ráno při venčení našeho 6,5 kilovýho chlupáče Amálky k nám z dálky přiletěl lambrador...jeho nadšení a velké skoky směrem k nám doprovázel křik mladičké slečny...volala na něj, pro mě, neurčitelným jménem a stále opakovala..bezvýsledně...stůj, když k nám pejsek doběhl velice rychle jsem zjistila že je to pumr, naše Amálka se psů nebojí a i s tou největší bestií by si ráda hrála, jenže pes ve své radosti skákal a šťouchal do ní čumákem a to by mohlo být pro takhle malýho psa nebezpečné, vzala jsem ji do náruče a snažila se milému, skákajícímu a štějkajícímu psu, který nehodlal pochopit, že náše fena není malý plyšový medvídek na hraní, ukázat, že má přestat. Nepřestal. Dokonce začal skákat na mě...Slečna doběhla, ufuněně mi začala vysvětlovat, že on nic neudělá, že je hodnej a milej...o mě si to ale slečna asi nemyslí, po tom, co jsem ji vysvětlila, na co je vodítko a případně náhubek...pokud její pes není schopen poslechnout...
Naš pes smutně koukal na odcházejícího psa, který byl už veden na vodítku...ale aby to mělo tu správnou pointu...asi 50 m od nás se situace opakovala...
...až na to, že za lambadorem nevály jen uši, ale i slečna na vodítku...
Jo, ať si lidi pořídí křečka, když na psa nestačí...je to celkem nebezpečné...a to tentokrát je to v podstatě veselá příhoda...:)