nechci obhajovat ideu trestu smrti (ať už zákonně či rozhořčeným lidem) ale. myšlenka je (zřejmě) ta, že: zvíře zemřelo bez důvodně a bez viny, kdežto člověk "má zemřít" (netvrdím, teoretizuju) už vinen
argument: bolest zvířete je stejně bolestivá jako bolest člověka
dřív se stejně samozřejmě přijímalo že smrt (bolest) otroka není tak vážná jako smrt občana s právy. svého času smrt lidí určité barvy pleti byla srovnatelná se smrtí pracovního dobytka. v některých kulturách smrt žen nebyla dávána do souvislosti se smrtí muže (byly pohřbívány s mrtvými manžely bez veřejné hysterie). a nemusíme jít tak daleko, víme jak se jednalo s neárijci za poslední světové války.
stejně jako by kdysi plantážník měl problém přijmout černého "živého kombajna" jako objekt zájmu ve smyslu ochrany jeho (dnes) přirozených práv (žít, nebýt mučen, ba vůbec ponižován či nucen k pracem bez mzdy) tak dosud přijde většinové společnosti nepochopitelné jak někdo může vnímat jednoho z členů své rodiny jako sobě (a hlavně jemu!) rovného, když je to podčlověk, jenom pes (kočka, dříve žena, černoch). pro někoho (řekněme 70letou vdovu) zvíře může být ve smyslu vztahů se světem jediný objekt realizace jejích zcela vysokých citů. komu to připadá ujeté (a je v dnešních místních souvislostech v převaze) dělá stejnou "chybu" jako průměrný Němec za ww2, jižan před občanskou vákou v severní Americe a mnozí jiní dříve i dnes
považovat něco za normální jen proto, že tak to vnímá většinová populace a ukotvuje legislativa odmítám. naše zákony jsou nedokonalé, často nejsou ani spravedlivé a funkční ve smyslu ochrany práv občanů. průměrný Čech (Evropan, katolík, člověk) se nechová příliš vznešeně, ba kolikrát i sobecky, ziskuchtivě, hloupě. prostě přijímat bolestivou, drastickou a dlouhou smrt srovnatelně se špatným parkováním nebo čorkou v martketu (pokuta a tytyty) imho není správné. už vůbec ne proto, že hodnota života zvířete je nesrovnatelná hodnotou života člověka - obzvlášť je-li ten člověk schopný umučit živou bytost. podle mě je ten dotyčný psychicky nevyrovnaný a potenciálně zdrojem rizika pro své okolí - blízké i náhodné.
ráda bych zopakovala na závěr že bych viníka netrestala smrtí. jednak by ta smrt byla jen humánním odchodem, státní aparát mu nezajistí tolik bolesti, strachu a hrůzy jakým si prošel ten jeho rukama umírající tvor. jednak trestat je nesmyslné od podstaty. je to jenom vyjádření našeho hněvu, moci atd. smysl by měl jedině zásah ve smyslu nápravy viníka (dobrý psychiatr) nebo (pokud náprava není možná) jeho izolace ve smyslu ochrany společnosti.
prosím opozici aby zpochybňovala uvedený text, né osobu autorky:) díky