MACHALIK: tak co ty a corryvreckan?

Hendrick's na začátek je hodně výbornej začátek :) Líp už to skoro nejde, nebo jen velmi těžko.

Přece pravá argentinská svíčková!

DEMONOFANARCHY: Ale jakýho ginu. Jakýho! To je důležitý.

Ad tonicy: Jižní Amerika je relativně vyhlášená pro její tonicy, protože je tady (v Peru) nativní chinovník, strom, z jehož kůry se získává chinin. Já piju Paso de los Toros, Uruguayskej tonic, kterej ty samozřejmě neseženeš. Dělal jsem porovnání se Švepsem a je to tragédie. Na druhou stranu v ČR by to mohlo být to nejlepší, co se dá sehnat, ale přece jen bych úplně nepodceňoval Original River Tonic (což je asi Indian nebo ne?). Tomu bych dal taky šanci a koupil litr a půl toho i litr a půl Švepsu. Ten lepší dáš s ginem a ten horším dáš děckám.
Samozřejmě, kdybys ses nějak dokázal dostat k Canada Dry, Fever Tree nebo dokonce Q Tonicu, tak seš za vodou, ale obávám se, že tyhle budou jen v UK a USA. Můj soukromej tip je, že Paso de los Toros bude skvělej i v porovnání se světovou třídou, jen se to neví.

Jinak odklon od chlastu: koukněte, co jsem si koupil:



Tak su zvědavej jak sviňa. Rok mi trvalo, než jsem se přestal bát. Kilo a půl a stála mě 250 korun.

Vy teda moc nepíšete, chlapi. Přitom já vždycky nejvíc chlastám na podzim a v zimě, když není co dělat.

Příprava téměř dokonalého ginu (šafrán) s tonicem:

Dorazilo.



Dojmy napíšu později, zatím jsem jen čichal.

STQ: Se spolehni. Zítra ho mám tady.

Jinak bych na tebe měl prosbu: Až dopiješ ty dva giny, co máš (předpokládám, že Hendriksa a Bombej), tak - kdyby tě ty giny dál bavily - bych tě chtěl poprosit, jestli bys nezkusil jeden (nebo oba) z těchto dvou: Blackwood a G'Vine. Zjišťoval jsem si o nich poslední dobou něco a jsou oba kurevsky zajímavý. Ten Blackwood je ze Shetlandů a je v něm máta a andělika a koriandr a hodně málo jalovca a je nazelenalej a má krásnou flašku a dělá ho jen těch pět lidí nebo kolik a mohl by bejt moc zajímavej, vyhrál cen na různejch soutěžích jak máku. A G'Vine zas není z normální kořalky z ječmene, ale dělají ho z vínovice, čili úplně jinej alkoholovej základ, a máchaj v něm pak nezralý hrozny, takový to hroznový květenství, a měl by bejt zase úplně jinej než všechny ostatní giny. To já tady neseženu a extrémně mě to zajímá. Ideálně aby sis nechal ještě kousek Hendriksa - na porovnání.

Ti moji dva francouzi, co jsem včera koupil, tak šafrána už jsem popisoval, to je paráda, ale v kostce by se to dalo popsat jako velmi kvalitní, neutrální gin s šafránem, a tenhle Blue Ribbon... on je pětkrát destilovanej, takže skoro ani není cítit, a je skvělej. Jemňučkej a čistej, nenápadnej, mírně nahořklej... podle mě je ho na míchání až škoda. Excelentní.

Tak přátelé, Blue Ribbon gin si nekupujte.




Ať ho zbyde víc pro mě.

A už mám v tom kšeftě i slevu a známýho. Na těchto dvou ginech mi dali slevu skoro 400 korun! Začnu s něma jednat o dalších zajímavejch ginech, začnu Hendricksem a G'Vine, ty potřebuju nejvíc.

Hlásím přírůstek do rodiny ginů:

STEPNI_VLK: Už dlouho ve mně kvasí myšlenka vrazit slivovicu do sudu po něčem a nechat ji vyzrát jako whisky. Třeba by to byl nápoj budoucnosti, už primární alkohol by byl kvalitní, ne jak ten špiritus, co zraje ve whisku, a do toho ještě ten sud. A v padesáti to stočit, prodat a koupit si ostrov a letadlo.

BRUKEV: Tak zkus Abduláha. Ten je silný jak dveře od chléva, ale skvěle to maskuje. Mimochodem, dobrý nápad - jdu si ulít panáka.

MACHALIK: Já bych to s těmi slivovicemi (a jinými domácími pálenkami) nezobecňoval. A už vůbec bych nemluvil o většině. I když je mi jasné, že mluvíš o většině, kterou jsi měl tu čest ochutnat. Když je někdo magor a chce toho mít po vypálení co nejvíc na úkor kvality, tak je jasné, že se to pak nedá pít. Přál bych ti někdy ochutnat tátovu meruňkovici nebo hruškovici. To jsou voňavé balzámy a do krku to klouže úplně samo.

Jo, a na volejbal jednou jeden starý týpek přinesl asi tak 15 nebo 20 let starou meruňkovici, ze které jsem se málem posral blahem, jak byla dobrá. ;) Krásně voněla po meruňkách a ta chuť! Inu, jak jsem psal, kdo umí, umí, a kdo neumí, čumí, resp. pije hořké a tělem otřásající patoky..

MACHALIK: Ale jo, já přece silný chlast neodsuzuju. Tu úřednickou normu bych nehrotil. Pil jsem dvacky, pil jsem čtyřicítky, padesátku, nějaké hujdy osmdesátky. Ale nepiju chlast tolik, aby se dalo říct, že mi chuť nastavila euronorma. A jak říkám, záleží na druhu nápoje.

Asi to bude nedostatek praxe, to je fakt. Pokud bych pil silný chlast od začátku, navykl bych stejně jako vesničtí balíci, co pijou stachany 55tky slivky na ex.

Ten Arbeg ale zase potvrzuje mou teorii o chuti. Ta síla byla ještě zkousnutelná, ale navíc mi tam hodně chutnal ten jod. Takže kdybych pil silnější, ale stejně chutnou, nevadilo by. Ten QC Laphroig, který dojíždím nyní, už mi tak nechutná, bo je jednak dost silný, ale nepodpoří ho nějaká super chuť.

MACHALIK: tak dej pak vedet jak ti ten Ardbeg jede :)

BRUKEV: To je mi jasný, že ti stačí. Já se spíš zamýšlím nad tím, že kdyby euronorma byla odjakživa 35 %, tak ti chutná 35 %, a kdyby 45 %, tak 45 %, čili vlastníkem tvé oblíbené voltáže nejseš ty, ale úředník. To je pro mě nepředstavitelný. Ale třeba máš nějakej polyp na žaludku nebo nedomykavej svěrač a je to fyziologický. Mně silnej chlast problém nedělá, akorát po absinthu se pobleju, takže ho nepiju. A většina našich slivovic mi bohužel nechutná, jsou to hořký, tělootřásavý patoky.

Zdaleka nejpravděpodobnější mi však přijde, že moc nevíš, o čem mluvíš, protože si pamatuju, cos sem kdy napsal o whisce, a zkušenost se záběrem silnejch kvalitních whisky nemáš. A Ardbeg 47+% ti najednou chutnal. On by ti chutnal i Ardbeg 52 % a časem i 57 %. Jen jsi to nepil. Levný/domácí silný chlasty jsou většinou průser a nedělají dobře nikomu kromě puberťáků a paliče.

MACHALIK: Tak mě euronorma stačí. Silnější chlasty mi zpravidla nedělají dobře. Nicméně záleží na alkoholu a chuti. Ten základní -ardbeg má asi 47.5 voltu a jel mi. A slivku padesátku taky zvládám:)

STQ: Leda by ti chodili na návštěvy ukrajinci :) Já na tom dělám...

BRUKEV: Nemám. Veškeré ostatní lihoviny jako pivo, víno, vermuty, marsalu, madeiru, portský, giny i míchané nápoje požívám celkem bez problémů. Jen ty ředěný whisky a rumy mi už moc nejedou. Nemáš někdy obavu, že když ti výrobce nalije do chlastu právě tolik destilky, aby to splnilo euronormu na 40 %, že vlastně nepiješ to, co bys měl? Vyrobit si z cask strength řeďáka můžeš ostatně kdykoli...

MACHALIK: jo to by me taky zajimalo, asi si je necham na ozdobu (ty flasky jsou fakt pekny) nebo pro navstevy :)

Dokonce mám pocit, že Abduláha bych doporučil do každé rodiny jako opravdový alkohol pro téměř běžné příležitosti. Doma ho budu kupovat, je to takovej správnej říznej chlast a přijde mi, že takhle nějak se asi dělala whiska dřív, neředěná a přitom nijak nevyšolichaná, ne jak ty dnešní cask strengthy, který stojí spoustu peněz a hrozně si s nima vyhrajou. Jednoduchý, drsný pití, přitom dobrý. Plus stojí litr. Fakt paráda. Úplně jiná liga než mnou kdysi doporučovaná Aberfeldy 12 yo, což je sladká voda. Abduláh. Šup s ním tam.