DARJEEL: eee, jsou dvě psychiatrie, viděl Švankmajerovo šílení ?
snaha ulevit těm, kdo si viditelně ubližují, nebo mají viditelný problém, je podle mě legitimní - pokud dostatečně objektivně posoudíš, že někdo nemá nohu, předepíšeš mu dřevěnou, tady bych se psychiatrů zastal. (během let jsme se naučili vyrábět lepší a lepší dřevené nohy... evoluce, revoluce, ekonomie, charita, solidarita... a někdy dokonce i lidi o tu nohu přijdou vlasní vinou....)
ale dělat z toho business, a mocenskou hru - to je pochopitelně svinstvo. ale styčné body nemůžeš popřít: jak psychiatrie, tak psychedelie popisují off-nominal stavy vědomí a dokáží se k nim nějak postavit - pouze psychiatrie má výraznou mocenskou složku, čímž se blíží spíše dealerům drog ... ale kořeny v jakémsi "šamanismu" tam lze dohledat taky.
jde o to použít politicky-korektní jazyk: u té psychedelie to trochu občas vypadá, že "zkušenost" je vždy příjemná, a když si jí takovou někdo neumí udělat, tak že se dopouští chyby - jako myslím ve smyslu "když neumíš krást v samoobsluze, tak jsi trouba - je to zcela bezpečné a je to fér, patří to kapitalistům ". naopak psychiatrie jako "nemoc" popíše třeba i Aspergův syndrom, který ale může patřit prostě jenom mezi "osobnostní rysy". Takže rezervy jsou na obou stranách.
fenomenologická filosofie by mohla být platformou pro komunikaci mezi psychosociálně kognitivními skupinami zakopanými hluboko ve svých pozicích.