DARJEEL: ještě k těm diskurzům: když někdo nemá nohu, naordinuješ mu jako doktor dřevěnou nohu a nebudeš to asi moc řešit, že. problém psychiatrie je, že někomu ordinuje "3. nohu", někomu tu "dřevěnou nohu" doživotně pronajme poté, co mu sama "nohu" amputovala, protože mu jí třeba nedokázala zachránit, apod. já to neříkám, že to dnes funguje tak, jak by bylo ideální... ale běžná medicína ti dnes také dokáže vydezinfikovat škrábanec, do kterého by si ve středověku běžně chytil nějakou infekci a umřel na něj...
psychedelie ve vztahu k duši funguje asi podobně, jako sport ve vztahu k tělu: psychedelie si hraje s duší, zkoumá její hranice, apod. - ale přece ve fyzickém světě nemáme problém uznat, že kromě sportu potřebujeme i doktora, který umí dát zlomenou nohu do sádry... nikoliv celoživotně.
slyšel jsem metaforu, že vztah dnešních psychiatrů k (ne nutně psychedelickým) drogám je asi podobný, jako vztah chirurgů k zábavní pyrotechnice: tahle metafora mě přijde docela poctivá a přijatelná pro všechny strany. přesnou metaforu k psychedelii by bylo nutné doladit (vztah doktorů k vysokohorské turistice a horolezectví ? taky se občas někdo vrátí s omrzlinami, že...), ale nevidím to tak, že ten diskurz úplně není slučitelný: ostatně, je to hlavně psychedelie, která tvrdí, že některých stavů vědomí nelze dosáhnout jinak, než bez psychoaktivních látek: psychiatrie naproti tomu tvrdí cosi velice blízkého - tzn. že
z některých stavů vědomí se nelze dostat jinak, než pomocí psychoaktivních látek, a navíc si osobuje právo rozhodnout, které tyto stavy jsou přijatelné pro subjekt (či jeho okolí) nebo ne.
já osobně bych byl radši, kdyby se stavy vědomí daly měnit i jinak, než pomocí psychoaktivních látek, nicméně v dnešní materialistické kultuře, ve které žijeme, není příliš překvapivé, že to mystérium na sebe vzalo tuto podobu.