DARJEEL: podívej, já vůbec nepolemizuju s tím, že někteří doktoři jsou řezníci a jiní kšeftaři. pro mě by to stejně dobře mohli být mimozemšťané, protože já se doktorem (jakéhokoliv druhu, natož psychiatrem) nikdy neodvážil stát - tudíž jejich myšlení je mi hrozně cizí, tak jako tak.
jedinou tezi, kterou jsem vyslovil, že utrpení existuje - a když se ti přihodí, budeš nejspíš hledat způsoby, jak ho odstranit. to je celé. (a vydedukoval jsem to z toho, že mě když se přihodí, tak hledám způsoby, jak ho odstranit). nejde mi o jiné lidi, kterým bych chtěl nařizovat, co nemají prožívat: jde mi o případ, když se já sám budu chtít vyhnout nějakému prožitku. který nebude snesitelný.
DARJEEL: postmateriální přístup... hele, já vnímám co vnímám, a pokud to dál neřeším, tak není co řešit. pokud je to nuda, tak taky není co řešit. ale teď je otázka, pokud člověk vnímá něco zajímavého, vyjímečného:
- má vůbec řešit, jak se přihodilo, že to vnímá ?
- má to nějak interpretovat, hledat vysvětlení ?
- má ho zajímat, jestli to stejně vnímá i někdo jiný ?
to je totiž to. běžně se předpokládá, že z psychedelie mají strach lidi, kteří chtějí mít pod kontrolou jiné. ale co prostě jen lidi, co jsou zvyklí mít pod kontrolou sami sebe a nespoléhat se na jiné lidi ? a nebo lidi, co jsou hodně závislí na komunikaci s jinými ?