Co myslíte, má smysl pomýšlet na kojení u druhého dítěte (ještě ho nečekám), když jsem při kojení prvního měla laktační psychózu? Nebo třeba kojení aspoň zezačátku, když jsem tu psychózu měla až v 5 měsících věku dítěte? Nebo to raději rovnou vzdát, abych měla jistotu, že se ten otřesný zážitek nebude opakovat? Budu mít asi trochu i obavy, jak na mě budou koukat jiné matky, když vytáhnu láhev a budu dítě krmit z láhve třeba už v porodnici... čekám, že při dnešním trendu kojit pokud možno co nejvíce, se na mě budou dívat skrz prsty. Ale zdraví je zdraví.
S doktorkou jsem to ještě neprobírala, zajímá mě teď váš laický názor.