prosim ty, ktere koji "dlouho" - zazily jste take krizi kolem 2. roku veku ditete? jsem ve stavu, kdy jsem uz nekolik mesicu tak vycerpana (ten posledni mesic to tedy opravdu graduge), kdy prestavam mit z kojeni radost, v podstate me obtezuje a zvazuju (nocni) odstav. plne rozhodnuta nejsem, furt se v tom placam...
nejde jen o kojeni, mame ted obdobi zmen - nespi nekolik mesicu s plenou a v noci 1-2x potrebuje na nocnik, pricemz se u toho totalne probereme oba (tohle dost prispiva k mymu vycerpani, a je to zacarovany kruh - pije z prsa-potreba curat-buzeni na nocnik-prso na usnuti), smrt v rodine, otec casto mimo domov, syn hodne mluvi a vyzaduje porad se mnou o necem komunikovat. dost me vycerpava taky to, ze syn ted saje s obrovskou silou a v podstate porad mu musim jistit hlavu zezadu, aby mi moc netahal prso, protoze me to boli. pres den ho uspavam posledni dobou tak na 3x, pricemz pokazdy vysosa z obou prsou, co muze. posledni 4 stolicky v nedohlednu...
poprvy za tu dobu, co kojim, mam pocit, ze pro nas zacinaji pomalu prevarovat negativa nad prinosy, zejmena jde teda o nevyspani obou, me vycerpani a v dusledku toho snizena odolnost vuci frustraci, snizena trpelivost a mnohdy nevstricna komunikace s ditetem.
zaujalo me, ze hodne kamosek co kojily "dlouho", vnimala 2. rok jako podobne zlomovy...mate to tak/mely jste taky? je sance, ze to pomine? :)