POZITRON: Mám to podobně jako holky psaly. Já kojím dítě 23m "ve dne v noci". Zatím toho taky "moc" nesní, když to porovnám třeba s dětma mojí ségry. Bylo to u nás stejné jako u vás, až do 18m. Vlastně dosud nejvíc konzumuje MM a "maso" (nejen maso, ale třeba šunku od kosti či kvalitní telecí párky...), tj. to "železo" snad. Vůbec nechce kaše, ani syrové ovoce či zeleninu... Nanejvýš v podobě zel. vývaru. Ani pečivo, knedlíky, nic, obilí nanejvýš v podobě těstovin. A tvrdý sýr.
Taky jsem se strachovala, všechno četla atd., až mi došlo, že dítě má v sobě zdravý regulátor toho, co potřebuje, co mu prospívá - dokud ho nezkazím. A že do toho roka a roka a půl (záleží na jednotlivci) má právo "jen" tak ochutnávat... Takže jsem vytrvale nabízela, po roce už nechávala ochutnat i ze svého - protože to stejně chce, jíst z mého a ne to, co dostane na svůj talíř :-)

A osobně jsem došla k přesvědčení, že je opravdu potřeba spoléhat na individualitu dítěte a nechat se jí vést. Ale to samozřejmě vyžaduje určitou odevzdanost, v tom, že prostě budu kojit, dokud bude chtít dítě, ne já. A to má každá žena jinak. Dost mi pomohly články mamilly, hlavně zkušenosti dlouho kojících žen - třeba mě překvapilo, že vlastně jako poslední kojení zůstává to noční. Přitom toho se často chceme zbavovat jako prvního... Přitom je to tak přirozené a dává to smysl...
Došla jsem si nějak k té přirozenosti, nechávám to vyplynout, snažím se to neřídit intelektem - a jsme teda mnohem spokojenější... Věřím, že "příroda" v nás má větší moudrost, než tabulky vědců, a že i např. s tím železem se nedá řídit podle tabulek - protože každé dítě je zkrátka jedinečná bytost, která má individuální potřeby pro svůj vývoj a přichází na svět nezkažená, má tedy zdravou autoregulaci - a naším úkolem jako vychovatelů je, vytvořit takové prostředí, aby mu ta zdravá autoregulace vydržela co nejdýl, pokud možno napořád... :-)