KATIA: Omlouvám se za prodlevu, ale to mi nedá - ja tě napadlo, že mládě v přírodě sežere něco jedovatého? Pokud vím, tak jedovaté rostliny právě zvířatům páchnou, vylučují nějaké odpudivé látky... možná u domestikovaného zvířete by se to mohlo stát, člověk potlačil jejich instinkty... Jinak rozumím, co jsi chtěla říct.

Ještě jsem se dočetla něčeho zajímavého, co souvisí s tím, co jsem psala, i s tím, co se tu řešilo (kolik papá-nepapá...):

"První tři roky života jsou klíčové pro rozvoj chuťových preferencí dítěte. (...) Zhruba kolem dvacátého měsíce mentálního věku dítěte dochází k nárůstu odmítání nového jídla nebo jídla, které se, byť jen drobně, podobou odlišuje od jídla, na jaké bylo dítě zvyklé. ("This stage is described as starting at around 20 months and continuing until around 6 years").
(!) Odmítání jídla, které přesně nekoresponduje s vytvořenou představou známého a „bezpečného“ jídla, je přitom považováno za evoluční mechanismus chránící batolata před konzumací jedovatých či jinak nebezpečných potravin a věcí. (!)
Skutečnost, že je odmítání nového jídla v batolecím věku poměrně běžné, však není mezi rodiči dostatečně známá."

To chápu jako potvrzení toho, že dítě v sobě má ten zdravý "regulátor", pokud ho nějak nepřehlušíme, aby poznalo: ano, toto je pro mě dobré, ne, toto pro mě není dobré (nedokážu to strávit, je to pro mě toxické apod.)... A toho, že opravdu musím pozorovat a vycházet z dítěte, ne z tabulek...

Koho by ještě zajímalo povídání Dr. Katie Hinde o mateřském mléce coby "výživě, léku a přenašeči signálů" v jednom, tak snad jsem to tady ještě nedávala:
Katie Hinde at 90-Minute Nieman: 'Why Mammals Suck'
https://www.youtube.com/watch?v=fzuw-IVC7dY


V poslední době jsem si toho hodně studovala k MM a moc podporuju, aby ženy kojily, samozřejmě je-li to možné, alespoň do té doby, kdy je zažívání dítěte natolik zdatné, aby zvládalo běžnou stravu, takže alespoň ten rok (aby se vyhnulo umělé výživě). Lépe ty doporučované dva roky. Ale, sice v trochu jiné souvislosti, mluví se i o prvních "1000 dnech", což jsou tak ty tři roky. To k té "posvátnosti kojení", co tady proběhlo - řekla bych, že kojení ve společnosti aktuálně vůbec jako "posvátné" bráno zdaleka není, takže jeho význam ještě více snižovat mi přijde dost hrubé, zvláště od ženy. Vzhledem k tomu, že podle statistik - nejen u nás, ale celosvětově - v 6.měsíci dítěte kojí už jen cca 40 procent žen (včetně příkrmů a včetně např. Afriky) a v jednom roce už jen kolem 15 procent, bych řekla, že každá, která to zvládla alespoň ten rok, může mít klidné svědomí (tím se nechci dotknout těch, co nemůžou kojit déle či vůbec, prosím!).
A trochu si zase zafilosofuju - nepřijde mi to jako "oběť", vždyť to je přirozená součást mateřství. Dřív to bylo prosté venkovské ženě jasné. Kojilo se dva roky, i tři, čtyři, na poli i v kostele, veřejně, když si děcko přišlo, dostalo napít a šlo si zase hrát. Až jednou už nepřišlo a hotovo. Neřešilo se, jestli dítě nemá nežádoucí (co to vůbec jako je???) emocionální vazby na matku kvůli kojení atd. Jakmile se do toho začali montovat páni doktoři a profesoři se svojí vědou a psychologizováním, úplně se pomotaly hodnoty... A ty hodnoty my "moderní" ženy chtě nechtě přejímáme, takže kolikrát v tom máme fakt velký zmatek. Zpřetrhala se vazba na generace žen před námi, jejichž mateřství bylo zapředeno do každodenního chodu společnosti, a musíme si vše znovu vydobít vědomě. Možná si neuvědomujeme dostatečně (a není to nějaká naše "vina"), že dítě přichází, aby vše v našem životě změnilo. A snažíme se ho napasovat do svého dosavadního "systému", namísto, abychom přijaly systém nový... :-) Tolik moje úvahy, ke kterým mě dovedlo vlastní kojení a dítě, které mění můj "systém" úplně totálně...

...Aj...