LANTHAL: No jo, jenže. "Každý týden jiné" je bohužel neproveditelné - jednak je k mání velmi omezený sortiment (a musím počítat i s tím, že některé klidně nebude jíst vůbec, tím spíš, že tahle dieta objektivně žádný festival chutí není) a jednak - představa, že paní kočková bude ochotná jíst celý týden totéž, je úplně nereálná. Pokud jí něco HODNĚ chutná, je ochotná to sníst i dvakrát za sebou (tj. třeba ráno a večer). Rozhodně ne druhý den a kterýkoli další den až jánevímdokdy. Pak má ještě v zásobě oblíbený fórek "jé, tohle mi chutná úplně strašně, toho bych klidně sežrala tuny", takže toho člověk koupí x balení, s patřičným odstupem znovu naservíruje - a pak už se pokaždé dočká tradičního obličeje "radši budu mrtvá, než bych tuhle kejdu jenom olízla" a zarputilého hladovění. Průšvih je v tom, že si teď hladovění nemůžeme dovolit ani v nejmenším. S vyplazeným jazykem jsme s pomocí léků přelezli kritickou hranici podvýživy. V tomhle stavu je každé vynechané jídlo dost velké riziko. Jenže podobně velké riziko je krmit ji tím, co jí chutná, protože ledvinové hodnoty pomalu lezou nahoru. No, budu zkoušet, co půjde. Zatím si vůbec neumím představit, jak to všechno zvládneme.