SKAFF: Ja jsem (minimalne) vuci svejm psum ponekud hyperprotektivni, stacilo mi, kdyz mela moje nejstarsi bolavy zada a par dni se nemohla v klidu ani vycurat. Mela bych proste strach, ze tomu psovi "zbytecne" znehodnotim zivot. Chapu, ze mu nechces brat dulezitej komunikacni kanal, chapu i estaticky hledisko, jenom... pro me je na prvnim miste jejich zdravi. Aby pak, az to bude "jedina moznost", nebylo proste pozde. Je to tvuj pes, tvoje odpovednost. Na tvym miste bych ho nechala smiknout a dekovala vsem svatejm, ze ze srazky autem vylezl jenom s tim, ze mu namisto ocasu zustane pahylek. Ale nejsem vet, s ortopedii u psu mam malo zkusenosti, treba to je jinak. Ja bych jen (a po ty zprave tuplem) nevahala. Nicmene to je vazne jen muj soukromej nazor, ke kterymu me vede predevsim to, ze nesnasim, kdyz moje zvirata neco boli a ja jim nedokazu pomoct, takovejch zkusenosti za sebou par mam a bylo to utrpeni pro nas vsechny. Upozornuju, ze i pres svji paniku ohledne jejich zdravi do nich zbytecne nerezu, zbytecne do nich necpu zadny prasky apod. Jen mam furt na mysli to, ze ja jsem clovek, kterej za ne rozhoduje a kterej je odpovednej za jejich komfort. A uz mlcim.