ty jo, tak podle Wiki Le Corbusier kolaboroval s fašismem.. hustý, hustý:
http://en.wikipedia.org/wiki/Le_Corbusier#Politics :-)
fakt nevím, ale tu Miladu by asi mělo vykoupit nějaké občanské sdružení... k tomu
http://cs.wikipedia.org/wiki/Ungdomshuset lze říct jenom jedno: velikost toho hnutí bude nepřímo úměrná jeho radikalizaci. Tedy "čím radikálnější, tím méně lidí".
V podstatě velikost komunity se může pohybovat mezi čímkoliv od ozbrojeného gangu Bony a Clyde, přepadávajícího se samopalem bankomaty, po milionové pacifistické protiválečné hnutí.
Sto lidí bude radikálnější, než 1000, apod. Malému radikálnímu kolektivu se odborně říká "sekta". Kromě kolektivní sebevraždy čelním střetem s policí některé sekty volí i přímo sebevraždu svépomocí.
Nicméně prvek "kolektivního vybočení z reality", "davové psychózy", je přítomen u náboženských sekt stejně jako u sociálního hnutí. Ale nakonec zde je vždy individuální účastník akce, který se obklopí nějakou skupinou, která tvoří "hack reality" kolem něj. To co říkám, může znít jako psychopatická teorie. Ale není tomu tak - v situace davové psychózy prostě "to, co vidíte kolem vás, se neděje". Podle toho "na čí straně jste" vidíte buď létat kameny a nebo útočit policisty na bezbranné lidi.
Sympatie většiny populace ke změnám v roce 1989 nicméně souvisely i s neudržitelnými urbanistickými praktikami reálně socialistického režimu. Ono se málo ví, že kvůli magistrále se mělo původně bourat na Novém městě, kde je dnes mezi oběma pruhy blok domů - kvalita života tam ale i tak drasticky klesla. Jakkoliv se žádnému radikálnímu hnutí magistrálu nepodařilo zablokovat, při žádné demonstraci, tak ji nakonec magistrát sám musel nechat zúžit betonovými mantinely, protože čelil žalobám. Stejně tak se začal bourat a nahrazovat sídlištěm Žižkov a plánu na bourání byly i v Břevnově, tam kde bydlím - secesní zástavba měla být nahraze sídlištěm - kilometr od Pražského hradu.
Takže určitý konzervativismus a tradicionalismus a touha zachovat věci neměnné zde paradoxně sahá k argumentům revoluční levice požadující změnu společnosti ! Ovšem toto je přesně i podstata vnitřního rozporu v punk rocku, který je hudebně nesmírně vnitřně konzervativní, a který mi kdysi (už jsem z toho vyrostl :-) dost uhranul !
Punkové hnutí se stahuje do squattů, které chtějí zachovat "tradiční stav trvalého rozkladu", a brání se neustálé změně a inovacím, kterými je zavaluje moderní civilizace. Ale na druhé straně technaři mají sklon spíše k nomádství, k životu v pohybu... spíše obytná dodávka, než squat... současně je tam ale nějaká potřeba příslušnosti k viditelně odlišené subkultuře. Která se může nacházet v jednom ze dvou stavů: buď se radikalizuje a zmenšuje a směřuje k sebedestruktivnímu konfliktu (krajním případem jsou sekty, které uvěří, že formou kolektivní sebevraždy přejdou na palubu kosmické lodi - užívání tvrdých drog od něčeho podobného není vzdálené, a může dokonce přilákat mimozemšťany spolehlivěji, než ta sebevražda :-)) ) - a nebo se to liberalizuje a narůstá a postupně to přijímá prvky okolní společnosti.
Postkyberpunkoví spisovatelé už dlouho psali o vizích společnosti, která by byla pouze nějakou obecnou infrastrukturou, obecným frameworkem pro provoz sekt a mafií všeho druhu. Poměrně správně tam pak komunity, které vznikly z prostředí squattingu a sociálního hnutí, pokládají (spolu s komunitami např. internetovými) za jedny z životaschopnějších (byť často komických) "frančíz", které v rámci takového systému budou fungovat.
Když se nad tím zamyslíte, tak squatting, vizuálně dost podobný ve všech velkých metropolích, má skutečně charakter "frančízy", podobně jako McDonalds. Sociální sítě rozhodují o tom, která kapela přijede nebo nepřijede kam, protože to místo je dost nebo málo proslavené svým radikálním odporem proti policii. Nová slavná punková kapela je vlastně novou položkou na celosvětovém "kulturním jídelníčku", která je ale podobně jako ve fast food řetězcích značně zjednodušen a ikonizován.
Squatty JSOU součástí globalizace - množina symbolů, které jejich jazyk používá, je povážlivě malá - zato je celosvětově rozšířená. Lidé, kteří se tím jazykem naučí mluvit (já se to nikdy nenaučil ani se o to nesnažil...), mají pak určitou "diplomatickou imunitu", resp. "sociální kredit" - mohou se pohybovat volně po Evropě, a místo aby za ubytování platili penězi, tak na některých místech jsou herci - "hrají velký příběh o sociálním boji" - a na jiném vyprávěči - v jiném městě "vyprávějí svůj velký příběh o sociálním boji" - za byt a stravu.
Což není špatné - být herec a vypravěč příběhů jsou tradiční profese, které byly společností vždy dobře přijímány. Většina z nás přijede do cizího města, a jsme ztraceni: nevíme, co tam dělat, kam tam jít. Nemáme žádný příběh, který bychom vyprávěli, který by nás činil zajímavé. A když zajdeme do fast foodu, tak se od nás ani žádné vyprávění nečeká. Ani komunikace. Čeká se od nás konformita, absence komunikace.
Čistě z tohoto hlediska squatty určitě představují "lepší příběh", než package tourism a obchodní služební cesty. Dokonce alei ta politika a cestování po komerčních festivalech je ale nakonec dost o ničem, když se to tak vezme. Jedinou další komunitou, která si dokázala obhájit životní styl zahrnující cestování a a vyprávění "velkých příběhů", je paradoxně komunita vědecká - vypráví dostatečně složitý příběh dostatečně složitým jazykem, aby si tím zdůvodnila cestování po světě a dlouhodobější pobyty v jiných městech, apod.
V podstatě se dá říct, že do jisté míry závidím dvěma skupinám obyvatel: vědcům a squatterům. V podstatě ani jedním z toho jsem se nestal, protože jsem měl možnost bydlení v bytu po prarodičích (jako tolik Pražáků), protože jsem sociálně negramotný (nejsem ten, s kým si "nikdo nechtěl hrát", viz Ungsdomshuset - jsem ten, s kým si v podstatě "nikdo nechtěl ani povídat" :-).
Nechtějme ale zabíhat do detailů a neřešme, co se může stát, pokud se vědec (zejména chemik) rozhodne stát squatterem :-) Postmodernismus zavádí termín tzv. singularity ... a já se obávám, že v celé téhle subkultuře opakovaně hrozí tzv. "kulturní singularity" - kdy v jeden moment si člověk myslí, že je tím nejzajímavěji žijícím člověkem na celé planetě, který fakt dělá tu nejdůležitější věc vůbec - a v druhý moment zjistí, že je špinavý nemytý feťák, kterého zatýká policie :-) (viz též Monty Python: Svatý grál - a zejména pak zakončení celého příběhu :-))