Já jsem dlouho mylně žila to že jsem 3, pak jsem si myslela, že jsem 5.

Jsou typy , které jsou zaměnitelné a hodně podobné v projevech, jedin co se liší je jejich jádro.

Tak například 9 je podobná 2 (většinou u žen) nebo 5 (muži).
3 se podobá někdy 7.

YMLADRIS: nic nedělej jen to pozoruj...a přijímej. A klidně si jdi do těch všech věcí co děláš znovu a znovu.
A nebo si to "nafoukni" a zvelič to pomáhá.
Cesta nevede srze snahu se změnit, ale skrze ochotu přijmout sebe takovou jaká jsem.
A s tímto, přijetím přichází - uvolnění a v uvolnění pak máš možnost se rozhdovat již bez schémtátek...
A jak říká Kilián je to práce na dlouho...

YMLADRIS: Docela ti rozumím, protože jsem se 22 měsíců pokládal za 4 a měl jsem je možnost hlouběji poznat při společné práci.

YMLADRIS: Víš co platí obecně pro všechny typy? Prostě to, že to vidíš, že sis toho vědoma. Procházíš to vědomě nikoliv automaticky. Ještě mnohokrát do toho automatizmu a pak jednou to uděláš jinak a uděláš vnitřní pozitívní zkušenost... Je to dlouhodobý proces.

KILIAN: tyjo zatim vubec netusim jak do toho. zacla jsem experimentovat se 'zustavanim ve vsednosti', ale proste ... uz si zase z toho delam "originalni projekt: zustavani ve vsednosti"! ja neumim zustat s realitou tak jak je. bud je tak neprijemna ze z ni zdrham pryc, nebo je snesitelna a pak si ji automaticky ruzne pribarvuju, delam si takove kino jako

nevim jak veci jsou protoze furt mi bezi nejake fantazie

jak vubec muzou ty fantazie prestat??

no asi je toto co ted pisu pro ne-4 tezko pochopitelny, nevim

YMLADRIS: Nedá. Můžeš je jen pochopit. Cestu musí ujít každý sám.

YMLADRIS: Jasně, 4 může ostatní naučit vyrovnanosti. :-)

jinak 4 mi nepripada melancholicka. 4 mi pripada mimo realitu - bud melancholicka nebo euforicka, s castym stridanim

KILIAN: no ale jak se nevykoupena sestka nauci odvaze a nevykoupena sedmicka statecnosti, na to se ptam... zda se s tim da nejak pomoct

KILIAN: Vida - díky za objasnění.:-)

Každý typ může ostatní něco naučit. Když jsem poprvé slyšel, že já jako 6 mám ostatní naučit odvaze, tak jsem to vůbec nechápal. A třeba melancholická 4 má ostatní naučit radosti. Takže ne my sedmičku, ale sedmička nás má naučit příjmat bolest.

YMLADRIS: Nevím, jak jsou na tom jiná čísla, ale my sedmičky neradi ukazujeme, že trpíme. Neumíme si připustit vlastní slabost, natož, abychom ji ukázali druhým. A říct si druhému o pomoc? Nemožné...
To všechno mě ta situace naučila. Kuriózně jsem v tom našla svou sílu. V přijetí vlastní slabosti - v otevření se bolesti - v objevení vlastního strachu.

no jo no. A lidi kolem tebe ti nejak pomohli, nepomohli v tomto?

Ono totiz kdyz clovek _neni_ sedmicka, tak asi "to prejde a bude lip" je to nejlepsi co se da v tezke dobe delat. Ale ma to delat i vuci sedmicce?

asi moc akademicka otazka, no ale kdyby tady mel nekdo zkusenost...

YMLADRIS: Taková chytrá holka a myslí si, že by mohla druhému pomoct otevřít se bolesti... přece víš, že je to každého cesta a každý si musí najít svůj přístup k tomu. V mém případě pomohly dlouhotrvající patálie kolem dcery, kdy už nepomáhalo mávnutí rukou s úsměvem: to přejde a zas bude líp (věčný optimismus už nebyl na místě) a kdy mě to opakovaně dostávalo doslova na kolena. Nešlo před tím utéct, jak mívám ve zvyku jindy - dostalo mě to, aniž bych o to bůhvíjak usilovala.
Život si najde způsob, jak nám dopřát lekce, během kterých se máme naučit tomu, čemu bychom se jinak rádi vyhli.

sedmicko joginko, muj partner je s nejvetsi pravdepodobnosti take sedmicka. mistama trochu chape ze jeho potize prameni z trapeni sedmicek - "neschopnost se postavit bolesti" , ale zatim nevim co by se s tim dalo delat. Pripada mi ze nema zadny mechanismy na bolest... radit mu 'prozij si to' atd. je jak vyhazovat ptacatko zokna se mi zda

Chtela jsem se zeptat zda jsi se svym sedmickovstvim pokrocila, jak jsi na to sla, zda se ti vyplatily nejake metody nebo na to zadny metody nejsou a tak vubec. dik

Líbí se mi diskuze o tom, jaké si nasazujeme masky a jak se tím vzdalujeme sami sobě. Včera byl na návštěvě můj bývalý muž a probírali jsme toto téma dost dlouze a zevrubně a došli jsme k tomu, že člověk k sobě často není dost poctivý, aby vůbec odhalil, že si nějakou masku nasadil a že už ji má natolik vrostlou pod kůži, že vlastně nerozezná, co je jeho přirozenost a co maska, která mu umožňuje vystupovat před druhými.
Ráda si poslechnu, jakým způsobem se snažíte zkontaktovat sami se sebou, jak odhalujete svou pravou identitu a to, co by se dalo nazvat maskou snažíte odhalit a případně odložit, eventuelně přijmout jako rozeznané.

NEKDO_CIZI: Skutečnost je taková, že se stůl nekýve, ale chtěla jsem být (jako správná sedmička) opět vtipná!:-))

JOGINKA: ha - to jsem nečekala .... je fakt, že se nejedná o umělecké dílo, ale o něco co by se pod stůl jistě hodilo ..... možná by, ale stálo uvažovat spíš o opravě stolu????

NEKDO_CIZI: Joo, kejve se mi stůl, pokud to nemá víc jak 3cm šířky, upotřebím to.:-D

Teda ten slovenský.