YMLADRIS: Domnívám, že otázka pravdy ej vytržena z kontextu. Dokáže asi oslovit řadu typů. Pro své vlastní sebevědomí potřebuje každý, aby někdy něco udělal správně či měl pravdu. Jsou i zaměstnání, kde se člověk musí naučit prosazovat svou teorii, kterou dlouho zkoumal ze všech stran a dlouho k ní přicházel, proti ostatním, kteří na to nahlédnou a chtějí mu během dvou vteřin radit. No a pak je ještě vnitřní pravda, kterou člověk žije. Ta je jen jeho vlastní. Je to o poslouchání sama sebe, svých nejvnitřnějších potřeb. ... To k mému přístupu k pravdě.
Já si myslím, že tam jde zejména o ten řád u jedničky, o to mít vše srovnané, zaběhlé, mít vše dokonalé. Taková je dost moje maminka, vše potřebuje dokonalé, dokonale upravené, čisté, provedené. ... Ano, mám k tomu také sklony, ráda dělám věci pořádně, pokud to jde. Ovšem narážím na to, že to třeba není vždy možné. Takže to beru takové, jaké to je. Ostatně není nic, co by bylo nějakou šablonou jak to má být. Můžeme to provést různě, různě se na to dívat a různě bude vypadat výsledek. ... Nemám ráda stereotypy, jsou nudné. Nedokážu přečíst dětem knížku slovo od slova, vždy mi tam naskáčí slova jiná. Nedokážu jídlo uvařit dvakrát stejně, vždy je dělám podle své nálady, podle stavu pohody v jakém zrovna jsem. A už vůbec mě nerozčiluje, že je něco nedokonalé i v mírném nepořádku. Myslím, že dokážu dost odlišovat, kde je potřeba, aby byla věc dokonale provedená a kdy je možnost si to přizpůsobit nebo prostě polevit, abychom se nezbláznili.