YMLADRIS: A není to jedno? Když se ten člověk projevuje v pohodě, vypadá v pohodě, beru, že ej v pohodě. pokud má nějaký problém, má to říct nebo nějak (ehmm, pro mne pořádně) naznačit.

YMLADRIS: to je někdy pro mě tedy 9 složité rozlišit kdy jsem to já a kdy je to vlek událostí a já...
Pravda je , že mi dělá obrovskou radost s jedním nebo více lidma něco sdílet.
Já si dávám do života takovou pomůcku...od tý doby co vím, že jsem 9. Když mám jen na sebe čas , tak si vizualizuju co chci, jen já. A pak , když se dějou věci tak, že cítím jak se dostávám do víru mechanismu , snažím se vzpomenout si na to "co chci a co je součástí ryze mé vize" to mi pomáhá.
V práci používám na kolegy , kteří byli zvyklí okamžitě něco žádat a já většinoi vyhověla
větu "nezavěšuj jsi v pořadí".

MEDVIDEK: Od te doby co vim o tom mechanismu devitek, po ocku sleduju meho podrizeneho kolegu - devitku a mam blby pocit ze nikdy nevim zda je "v pohode" autenticky anebo proto, ze musi. Je desne kooperativni a mirotvorny, tuhle byl se mnou v praci az do rana.

Desna vec, tyhle devitky.

(Samozrejme se s nim skvele spolupracuje.)

CAMAEL: Jo, už vím. To jsi psala. Díky.

MEDVIDEK: Já mám pocit, že to je u devítek jenom ve vztahu k cizím lidem. K těm nejbližším to asi neplatí.

A to je hrozně zajímavé, jak jednotlivé typy určité věci prostě jakoby přestávají vnímat.
Prostě jakoby se vypnul nějaký mechanismus.

Já měla zrovna včera večírek firemní...a byla jsem hrozně unavená ze dne předtím, jenže jsem si naistalovala takový to musíš vydržet a bavit se a lidi...a přitom kdyby bylo na mě tak po akci pouštění draků bych si dala řízek , salát a šla domů...a místo toho jsem tam seděla a poslouchala s usměvem na rtech plky o ničem.

Ad to mluvení o sobě a sdělování emocí druhým to jo to "moje".
Já jsem napovrch takový ten věčně usměvavý člověk, jenže jaksi zjišťuju , že kolikrát je to prostě normální vlepená grimasa, která nemá nic společného s tím, co se děje uvnitř.

CHIMERA: No, já jsem ve fázi už takové naštvanosti a vyčerpanosti, že to pro mě jednoduše přestane existovat. Jako kdyby to nebylo. Nemyslím na to, dělám si něco jiného, najdu zajímavou zábavu, naplním svůj život jinou radostí a s tímhle trápením jednoduše skončím... šlus, konec, nehodlám tomu věnovat už ani jednu myšlenku....
To, že na to musíš neustále myslet, to je spíš o tom, že s tím stále chceš něco dělat a nějak to řešit. To já v této fázi tuto potřebu už vůbec nemám.

CAMAEL: chápu.

prosím vás, co je to "odstřihnout se od problému"?
jak se to dělá? mě se to v životě nepodařilo.
pořád řeším a řeším a musím se dobrat k nějakému řešení, i když vím, že to možná v budoucnu dopadne jinak. ale nechat otevřené dveře? neumím. odstřihnout se? jak se to dělá?

SHEEN: Psala jsem to tady už jednou... za prvé mě ničí dokonalost jedniček a jejich určité puntičkářství, které nemám v krvi. A za druhé, když se sama třeba v práci dostávám do časové tísně s projektem, tak se naprosto nelogicky začnu zdržovat v detailech a dopracovávám to zbytečně v těch jednotlivostech, místo abych to dotáhla v celku a pak se k tomu miniproblémku vrátila.... ale postupem let je to lepší. Dneska si to už dovedu uvědomit a z tohoto jednání vystoupit...

MEDVIDEK: Pokud jsou celou dobu ignorovány mé jemné impulsy a prosby o pomoc, tak pak vyletím a dokážu klidně všechno zničit, jen aby už byl klid... Jinak pokud je všechno ve fázi narůstání rozporů, tak se snažím jemnými náznaky sdělovat, že něco není fajn, ale spíše takovým divným neosobním způsobem na příkladech jiných lidí... já sama to přeci nemůžu přiznat, že něco není fajn, když je přeci všechno fajn..... :-))))

Když bych vzala sebe, tak mám v sedmičce bod stresu. Což by tak asi odpovídalo tomu, že když je toho na mě moc, tak to odstřihnu a jdu si užívat to, co mě baví, naplňuje a to druhé jakoby ani nebylo. Je to odsunuto kamsi, kde si to ve stínu bublá. A člověk si prostě požitkaří, ačkoliv je v kýblu. :-)))))

CAMAEL: takže jak sděluješ když už ti fakt není dobře?

CAMAEL: Hmm, sedmička má bod stresu v jedničce. To si nějak nedovedu představit.

To už je spousta let, co jsem byla v téhle fázi.... ale nejspíš jsem to všechno ignorovala a tvářila se, že je všechno naprosto ok a v pohodě a nic není lepšího než ta situace ve které jsem... ignorování.... veselení, masky.... ale když se to pak provalí, tak následují rychle střihy od všeho... je to asi dost destruktivní a dost definitivní, ale je to léčivé :-))

Tady hodně záleží na tom, kdo se sedmičkou žije. Jestli má dost vnímavosti, aby to třeba rozpoznal a začal o tom vlídně neutrálně mluvit. Takovéto - ty máš asi problém, co? To fakt není dobrá cesta. Pokud sedmička o sobě něco poví,t ak jen formou sdělení o ostatních lidech, když jí tedy není dobře...

CAMAEL: Myslela jsem spíše takovou tu dlouhodobější bolest/depresi. Když člověk není v pohodě, nosí v sobě spoustu problémů a neví, jak je vyřešit. Jak by v tom okamžiku se ta sedmička chovala, vystupovala?

YMLADRIS: Ono je to v posloupnosti... pokud cítím, že se ke mně někdo nechová čestně, tak mě to příliš zraňuje a v tu chvíli jednám hodně bouřlivě a všechno nahlas vyžaduji vysvětlit a všechny emoce, které s tím přicházejí, jsou velice prudké a vášnivé. Když je to pak všechno vyjasněno a už to jen bolí bez možnosti s tím něco udělat, tak pak si zalezu do koutku.....

CAMAEL: prave. jak to teda myslis s tim
CAMAEL: ?

predstavuji si, ze kdyz 7 citi ze se vynoruje bolest, hned to necim zaplacne. Nee ze to bourlive proziva...

SHEEN: Když mi není fakt už ani trochu dobře, tak si někam zalezu a s nikým nemluvím.... schovám se pod peřinu a tam si bulím.... ale ne moc dlouho... ale já nevím, to jsem si myslela, že tak to má každý!!!???

SHEEN: Jakoukoli tvořivou činnost, u mě je to nejčastěji kreslení. Pak si můžu domluvit schůzku s kamarádkou, nebo jen tak si popovídat po internetu. Asi jak tohle bývá klasické, tak odvedení pozornosti někam na opačnou stranu. ... Podle mě jasná sedmička byla Scarlet O´Harová ... taky něco v tom smyslu - teď na to nebudu myslet, teď to moc bolí....