CHIMERA: zdravim, me by zajimala ta zkusenost, o ktere pises, propracovani se k vedeni sveho typu. Jestli a do jake miry zalezelo na tom jakeho typu je ta moudra osoba, o ktere pises? Me v poslednich letech nejvic inspiruje a motivuje sestka (nekontrafobicka), driv to byvala trojka, ale ted je mi jako bych se znovu dostala znovu na zacatek (a je zajimavy, ze ten muj pul rok stary komentar taky mluvi o zacatku.. pripadam si neustale na nove pude.. ale to me bavi).
Je to normalni? :) Je mozny se propracovat k vedeni vlastniho typu bez uzsi interakce s clovekem vlastniho typu nebo proste staci drzet se tech "sipek"?
Za sebe bych rekla, ze mi stale chybi neco k tomu dopracovat se do devitkoveho mediatorstvi - nazvala bych to s urcitym nesmirenim se se stavem, kdy se rozciluju a chci aby bylo po mem a najednou je ze me autorita, kterou nemuzu v ennea typech najit :))