Upřímně já jsem dvakrát taky "instintivně" strhával: jednou, kdyý mi zprava u pomníku parašutistů vjel do pravýho pruhu směrem ze stírky dolů do holešoviček jcdecaux pick up: vůbec se nepodival, naštěstí byla noc a v levym nikdo nejel.
Podruhý to bylo horší: městskej okruh z letiště na barrandov, levej a prostřední pruh se opravovaly a dalo se vjet buď do pravýho (možná to byl odstavnej, to si nepamatuju), nebo do protisměru, kterej byl oddělenej klasickejma bobíkama. Tam jsem jel i já, rychlost omezená na 80km/h. Asi po 200 mi najednou z tý stavby mezi svodidlama cca deset metrů přede mnou vjel zelenej kombík (opel astra) a já to prostě instinktivně strhnul: mezi bobíky, v protisměru jsem poprvý viděl auto, jak šlo "na dvě kola" jak se vyhejbavalo mě. Rychle jsem se zařadil, to auto jsem dojel, v něm paní, úplně vyklepaná. Já ji ujistil, že ji nebudu nadávat, ale co proboha dělala. Ona, že si tý stavby nevšimla, pak se chtěla zařadit a mě přehlídla. Tak jsem jen kouknul dozadu, tam tři děti v sedačkách a řekl jsem: příště se podívejte třikrát, páč nechci řikat, co by se stalo, kdybych to do nich z boku mym dvoutunovym mercedesem v osmdesátce napálil.
Bavil jsem se o tom i s dopravákama a ty řikali, že bohužel instinktivní vyhnutí se srážce je reflex. To, že to leckdy vede k nehodě je věc druhá, ale není to přímo vina danýho řidiče.