FRK_R23: Je fakt že v těchle situacích jde ten adrenalin do krve fakt hodně rychle :) Mně se takhle, když byly děti menší, je podařilo naučit pár sprostým slovům, když jsme cestou do školky přecházeli v obytné zóně (já + jedno dítě v kočárku + 2 pěší k tomu). Dokonce byla ta zóna zvýrazněna takovým tím zvýšením profilu silnice a dlažebními kostkami, aby i ten kdo čumí do mobilu si všiml. Přijížděla dvě auta s celkem dlouhým rozestupem (dlouhým ve smyslu, že ten druhý měl hafo času nám pohodlně zastavit) a my jsme došli k okraji silnice tak akorát zároveň s projetím toho prvního, takže prostě normálka vstupujeme do vozovky (připomínám obytná zóna) a ten mladej kravaťák ve služební oktávce to zahamtnul těsně před náma s překvapeným výrazem, co tam děláme. V první reakci jsem samozřejmě strhl kočárek zpět, ale když on už zastavil, tak jsme zase hned vzápětí pokračovali v přecházení, přičemž ale on si to naše zaváhání mezitím vyložil, jako že může jet on, samozřejmě v situaci, kdy už nás měl zase před čumákem. A ještě při tom najíždění začal něco gestikulovat :) No na kopání do auta sice nedošlo, ale na vyšší tlak a můj řev na celou ulici ano, prskal jsem mu do okýnka něco ve smyslu, jestli ho mám vytáhnout ven a dovlíct zpátky k tý modrý značce zóny :)