PUPEK: hodne jsem o tom premejslel, ale lepiva stava me zase odradila, tak avokado nebude :)

TRAGED: já čekal půl roku, pak už jsem to ani nezalejval a když už jsme se rozhodl to vyhodit, tak jsem koukal, že pecka praskla a lezl z ní výhonek. Po 10ti letech už to byl slušnej strom a začalo to pouštět děsně lepivou šťávu a zasralo mi to půl pokoje. A protože jsem byl v tý době na koleji a maminka nevěděla co s tím, tak to s mým souhlasem vyhodila. Každopádně to bylo pěkných pár let s avokádem...takže moje rada, vydrž :)

Konečně jsem se dočkala ;)

ALTOR: zaplať pánbůh

JUSTLIKEU: ten ateismus se rozsiruje rychlejc nez sem myslel

Inspirace z rozštípaných...

2019



2020

Domácí před a po třech měsících (musel jsem uklidit bordel po dětech, abych to vůbec měl kde fotit)

DIVER: asi ho fakt milovali, jinak bych čekala v té době, že ho hodí někam pod most :-D

BLONDYNKA: no, on to měl asi podobně. přinejmenším je tím asi dost s*al :)

"(...) I když jej otec, v okolí respektovaný advokát, miloval, občas na něj musel být přísný, zejména pokud šlo o jeho experimenty s výkaly, jež měl Salvador coby dítě až sofistikovaně zvládnuté. V knize Mé vášně, kterou s ním sepsal v letech 1966-1967 francouzský spisovatel Louis Pauwels, se k tomu vyjadřuje s dalíovským šarmem, avšak představíme-li si tehdejší skutečnost, muselo to být pro jeho okolí zoufalé. "Měl jsem se mstít za to, že mě milovali? Měl jsem se prosazovat, abych vymazal vzpomínku na mrtvého bratra?
S rozkoší jsem působil svému okolí utrpení a mé první roky byly poznamenány pravou freudovskou anomálií: s pronikavou radostí jsem zadržoval stolici. Celý červený a se staženým zadkem jsem tancoval na jedné a druhé noze po celém domě.(...) Hledal jsem místo, kde bych jej mohl nečekaně odložit: zásuvku, krabici na boty, cukřenku." Co následovalo, je jasné. Malý Salvador tuhle zálibu pěstoval dlouho, snad až do jedenácti let! (...)"

a kde jsou vaše bordely na stolku a vaše spory teď :))

DIVER: běžný projev nesouhlasu u koček.

DIVER:
coze? :-D

vaše starosti s dětským bordelem na stolku... si představte, že když byl Salvador Dalí malej, tak sral rodičům do bot, do cukřenky nebo do příborníků :)

Chaotik nerovná se bordelář. Já asi jsem spokojený chaotik, dlouhá léta jsem měla třeba koření ve špatně popsaných dózách a dokud jsem se v tom orientovala (to přece vidím, že když je ve skleničce s nápisem Nové koření muškátový oříšek, že to je muškátový oříšek), tak jsem byla víc v pohodě s tím, než s nutností to předělávat - to přišlo až s kompletní reorganizací kořenek. Ale nehromadím věci, vyhazuju. Někdy taky chaoticky - radši si seženu kopii dokumentu, než si úzkostlivě pamatovat, kam jsem dala originál a dávat pozor, aby se neztratil.

CERNAAMODRA: Jsem rád, že jsme spolu nakonec našli společnou řeč... Tvoje vysvětlení bylo, alespoň pro mě, pohodové.
:-)