Nečekal jsem, že mě sežere ten pocit pohřbít svoje ego a udělat velkou čáru za vztahem a věcíma kolem nás.
Dneska jsem jel na chatu a můj klíč už nepasuje.
Přes 7let práce a odkládání každé koruny bokem, až po větší pokusy a dodělávky, kdy jsem vzal lopatu a kopl do země.
Nikdo mi neřekl ani slovo a zatáhl za brzdu zavřel dveře a odešel.
Čas se posunout, hlavně v hlavě. Celý příběh třeba jednou ve větším detailu.
Není to archiweb. Je to spontální, valašsko, sušírna na ovoce, starý sad a kus srdce.
