VERSONNENHEIT: Musela jsem se usmat. Pripomnela jsi mi kamaradku, tehdy studovala veterinu a sbirala lebky. Kamarad myslivec mi pro ni dal hlavu nejake “moc pekne srnky” a at si to vypreparujeme. Tak jsem s ni jela na kolej, ale jak jsme v tom vlaku pili s kolegy co pristupovali, cesta dlouha, milou hlavu jsme zapomneli v kupe, v prostoru na kufry. Na koleji sranda velika, kolegove dopravaci vystopovali vlak i cislo kupe a prej druhy den v poledne pojede zpatky. Uz o neco strizlivejsi jsme se vydali na nadrazi lovit hlavu. Sedla si pod ni pani ve snehove bilem kostymku, absolutne nechapala, proc jsem rozrazila dvere, chytla pytel a utekla. Musela myslet, ze jsem zlodej. A to mela stesti, ze byla zasilka peclive zabalena, kdyby z toho zacalo kapat a ona se to pokusila rozbalit….
Hlavu jsme vypreparovali, predali a myslim, ze dnes jiz pani veterinarka nikdy nepohledne na srnci hlavu s vaznou tvari.