TAMARIX: Díky moc! :)
Myslím, že při vhodném řezu je to zrovna teď zatěžuje nejmíň. Zvlášť u tohohle stromu. Pevně zakouslý desítky let do místa, s dobře zapěstovanou korunou, vyrovnal se s nepéčí při výměně těch, co jej mají na starost (15 let). Dokonce se nestal obětí bodrého novomajitele, co zásadním projevem své vůle ten strom skoro až svleče z kůže. Takže stačí ostříhat nehty, oholit vousy, učesat vlasy...
Spousta listů v takhle husté koruně není schopno vykonávat fotosyntézu. V tom jarním rozpuku prosvětlení koruny přinese zastíněnému spodnímu patru možnost pohodlně obnovit svůj přínos. Rovnou jej zbavím i zátěže z přehršle rodících se jablíček, protože loňský mráz a následná neplodnost mu daly spoustu síly pro vytvoření nesmyslného množství květních pupenů. A když člověk udělá řezem jen takové "...šů, šů...", tak nemusí řešit panické lámání větví z přetíženosti. A všechno je teď tak vitální, že hojení ran je jak u pětiletého dítěte (přeháním:)
A teď se i mnohem líp čte ta míra, kolik vlastně tomu stromu vzít, aby měl dost prostoru a nemusel nahánět náhle ztracenou listovou plochu bujným růstem vlků, což je fakt otravný; to množství střihnutí během několika let než se ten strom zase uklidní.