Bohužel já se asi musim přidat ke skupině lidí který tak dobrý zkušenosti nemaj...
Můj čupíto je přesně ten typ psa co i když má v kohoutku 20 čísel, tak má pocit, že je absolutně největší pes v celým širým okolí.
Možná je to tim, že za sebou má Velikýho labradora kterej se za něj vždycky postaví, když malej vaprovokuje nějakou bitku, i přesto když je čupiťák sám tak má strašný choutky velet všem a všemu co se hejbe...
A naše zkušenost se zavíráním doma prakticky žádná neni - jelikož když ho zavřu tak tak brutálně řve (neštěká, nevyje, ale řve), že pro něj ihned musim jít tudíž je semnou v práci -všude...prej je to tim, že je z ulice z popelnice a prej má strach bejt sám, když našel nějakej domov, ale když se to po dvou letech co ho mám ještě nenaučil, tak to přikládám za vinu jeho temperamentu a nochotě spolupracovat...
tyhle malý sičáci sou totiž většinou strašlivě chytrý a potřebujou zaměstnání a povely, mít pocit, že sou potřebný....když to flákáš (jako já zřejmě) tak si začnou dělat co chtěj - protože ví, že jim to beztak projde - a už tě maj omotanou kolem prstu - a ty seš v pr...
Páč jak se tohleto jednou naučí, tak je stěží změníš.
Svoboda a výsměch páníčkovi totiž skýtají mnoho legrace))....prostě věděj kdy brnknout n a jaou notu, aby bylo po jejich - vždycky mít všechno pod palcem /tlapkou...)
mám taky pocit, že kdyby byl holčička, tyhle výlevy brutánlí by neměl..
ale bůh ví, možná je prostě čupito takovej exemplář.)