PAJUSAK: musela jsem dát pryč labradorku, když jí byly dva roky narodilo se nám mimčo - tak neskutečně žárlila od první chvíle, že po půl roce přemlouvání k žrádlu a hlídání vyceněných zubů jsem to vzdala a věnovala jí hodným lidem se zahradou - vořvala jsem to teda patřičně, ale myslím, že jsem moc na výběr něměla....
teď co mám třetím rokem tohohle milujícího pošuka, co za mnou chodil všude aniž bych ho musela volat, bych se ho už taky nevzdala - je to mý další děcko, není to jen pes, co ho má člověk rád - neumím si představit to, že přijdu domu a nikdo by mi neskákal až k obličeji radostí, přijde se pomazlit, když vidí že mi není nejlíp... atd.