Tak zase já, ještě budu chvíli otravovat, než se sebe vysypu všechny ty dojmy, které se pojí s pořizováním prvního štěňátka. Mám pro vás smutnej příběh se šťastným koncem.
Náš vrh má pět štěňátek, Buráka, žolíka, Siegfrida, Pistácii a Rozinku. Pro Žolíka si jedeme v pondělí a kamarádka měla zítra ve dvě hodiny dostat Buráčka. Doma nachystaná, výbavička skorem za pět tisíc, natěšená na to krásný stvořeníčko a najednou jí přišla smska: "Ahoj Káťo, moc se omlouvám, ale Burího ti zítra nemůžu dát. Ráno se stavím vrátit ti peníze, nezlob se prosím."
Katka začla brečet jak krokodýl, okamžitě mi volala, protože já kvůli tomu svýmu uzlíku chlupů magořím stejně jako ona. Zpráva mě taky vyděsila, inu jala jsem se psát sestře slečny, co má ty štěňátkadoma, a ona, že o ničem neví.
O dalších 15 minut později, které stály Káťu vyzvracenou večeři a téměř infarkt se vše vysvětlilo v náš prospěch. Slečna se jen loučila se štěňátky a přepadl jí hloupý sentiment.
Takže prckové budou, ale přísahám, že já nejmíň pět minut nedejchala...