_DUX_X_: Kupodivu stále drží. Je to nějaký měkký plast pro štěňata (kupovala jsem ho když jsme si jí přivezli domů) a nějak ho neničí. I když ona ničí tak zvláštně. Všechny plyšový hračky nepřežijou víc jak den, krom plyšového míčku z Ikea, ten drží od začátku. A veškerý latexový hračky miluje a neničí. Tenisáky skalpuje a poté rozkouše na mrňavé kousíčky a nejspíš i sežere (mám pocit že množství kousíčku by nikdy nemohl stačit na celý tenisák)

vysehrat, ach boha ;D

_DUX_X_: ;))

ja jsem takhle nachytal asi tri pary lidi, kdyz se mia zrovna u metra vysehrat vyvalela v hovne. "to je krasnej pejsek" ... tak rikam "jojo, co kdybych vam rekl, ze je od hovna?" "to neni, vzdyt to vidim!" "jste si jista?" a uz sli pryc :D

jo ty pohledy pri "nesmis, ke me" jsou uzasne ... tudlenc jsem byl venku, guse jsem mel asi 14dni, pribehl v parku k mamince s ditetem a ti meli rohlik. rikam "nic mu nedavejte" a lup ho, decko uz natazenou ruku a na papej. tak jsem tam dosel, vytahnul ho za ocas, vzal ho a sel jsem pryc. matinka pronesla "lucinko pojd, radsi deme" s vyrazem, jakoze jsem nejvetsi tyran zvirat ... at dou vsici doprdele. nejlepsi je, kdyz na psa zacnou pres silnici delat tutununu a mlaskat ... to mam fakt nejvetsi choutky tam dojit a dat jim pres drzku, ta demence fakt nezna mezi, ze kdyby se nedejboze coklik rozbehl/nebyl na voditku a sejmulo ho auto, tak bych byl fakt hodne nepricetnej ... i kdyz by to byla samozrejme z vetsi casti moje chyba, ale stejne ... lidi si nevidej na svuj vlastni rypak a strkaj ho furt jinde

KEJKA: když jsem měla Chucka malého, tak jsem ho nenechávala hladit, aby pak chodil za mnou a hlídal si jen mě. Vždycky jsem slušně požádala a fascinovalo mě, že někdo se slovy pfff nasraně odešel, někdo na mě dokonce začal řvát a většina lidí mě na první požádání totálně ignorovala...takže procházky se štěnětem pro mě byly celkem stres

joo taky se mě jednou paní na zastávce ptala, co to je za pejska (Kámo byl tříměsíční štěně) že to vypadá jako ten PICBULL, jen jsem tenkrát hodila šklem se zvrásnělým čelem a paní povídá "jé ty máš puntíky, tak to seš DALMAŤÍN" - to už jsem nezvedla ani oči :D
Mě spíš strašně štvalo to, že když jsme se štěnětem někam šli, tak to bylo místo na deset minut na hodinu, páč se každej zastavoval a šišlal a chtěl hladit a vědět kam se tomu strkaj baterky a jiný... Mám teď štěstí v tom, že dokud cizí lidi nedrží míček nebo něco v ruce, má je Kámo absolutně na háku