Příklad „většinou obyvatel“ oblíbeného prezidentského kandidáta, kterému záleželo, co si o něm lidé myslí: Profesor Jan Švejnar byl nejdřív pro radar, pak proti. Nejdřív by vzal komunisty do vlády, pak byl proti nim. Nejdřív rozhodoval o Nobelově ceně, pak byl jedním z tisíců doporučujících. Nejdřív byl architektem naší ekonomiky, a pak vlastně jen radil V. Havlovi. Nejdřív byl Čech a jeho žena uměla česky, pak do Čech vlastně jen jezdil a jeho žena se naučí. Nejdřív neví, jak vypadá presidentská standarta, pak se to doučí. Nejdřív odejde z dozorčí rady ČSOB, ale pak v ní zůstane. Nejdřív je pro radar, ale za 14 dní proti. Nejdřív se vzdá občanství USA a pak si jej ponechá. Prostě říkal, co se po něm chtělo, nebo co potřeboval tak, aby si o něm lidé mysleli jen to nejlepší. Nebylo mu tedy jedno, co si o něm lidé myslí. Proboha, snad raději než nějakého beznázorového a komukoli poplatného králíka z klobouku při příštích volbách spíš snad Zemana, Kalouska nebo Zaorálka (ne že bych jim fandil či je chtěl), protože u nich aspoň víme, co od nich můžeme čekat.