SYNTAX_TERROR: já jsem magic z nuly začal hrát +/- před rokem, v papíru kompetitivně od léta, takže mám čerstvou zkušenost jaký to je. A jaký to je se zapojit do komunity. Ideální je mít vlastní partu, se kterou na tom jste tak nějak stejně a pak docházet na nějaký akce do heren. Nejvíc se prostě naučíš od lepších.
Papírový magic neni pay to win, ale pay to play, jak už tay psali ostatní. V komunitě znám lidi, o kterejch prostě vim, že je můžu porazit, asi jenom kdyby si vylili na deck pivo, ať už vezmou deck jakejkoliv. Hrajou prostě patnáct let a jejich skill je někde úplně jinde. (na začátku se mi stalo, že týpek se kterym jsem hrál poprví v životě podle mých pohybů, přemýšlení a toho jak se dívám na karty věděl, co mám na ruce, to pak hodně čumíš.) V partě mezi kámošema se domluvíte na budgetu, jak chcete, ale abys mohl jít na turnaj, počítej, že to neni levný ani v budget variantách. A na začátku to chce mezi lidma notnou dávku masochismu, budeš prohrávat strašně moc a nebude to vůbec pěkný. Na začátku jsou dobrý pre-release eventy - turnaje když vychází nová edice, hraný formátem sealed - otevřeš boostery a stavíš v klidu deck na místě z toho, co jsi otevřel. Ne že bys měl stejnou šanci vyhrát, budeš dostávat klepec pořád, ale je to casual turnaj, kde maj lidi se začátečníky trpělivost, chyby se docela odpouští a chodí tam třeba i fotrové s dětma, takže taky spíš potkáš někoho sobě rovnýho.
Komunita je obecně dost otevřená a lidi ti budou radit, projdou ti baíček, vyházej z něho všechny karty a řeknou, co máš hrát, ale při hře tě budou drtit. Když se s někym seznámíš, tak ti budou i pujčovat karty. (Na svůj první velkej turnaj jsem se dostal tak, že mě organizátor sbalil před Najádou, že mě tam ještě neviděl, a jestli nepřijedu na turnaj a když jsem mu řekl, že na to asi nemám karty, tak mi hned nabídl, že mi forcky (dvě karty asi za 4,5) klidně půjčí na tom turnaji)
Nejhorší je, že z počátku nechápeš, proč prohráváš. Pak ale se skóre 0-5, potkáš v poslednim kole turnaje stejnýho nooba a zahrajete si pěkně. Poprvé vyhraješ. Pak objedeš dalších pár turnajů se skóre 1-4 a budeš litovat, do čeho ses to pustil. (Praha má výhodu pravidelných eventů v rytíři a najádě, tak ti to nezabere celý den a netrpíš tak dlouho a můžeš hnedka zkoušet nový věci v decku). A pak to přijde. Poprvé v prvním kole dostaneš někoho, koho odhadneš, že bys ho mohl porazit a ono se to povede. Pak porazíš náhodou i někoho v druhém kole. Nechápeš, co se to děje, protože se stejnym deckem si před tím dostával klepec. Prohaluzíš se na turnaji s 90 lidmi do mezi nejlepších 8, i když ani moc nechápeš turnajový systém. A najednou víš, že to jde. I s relativním budgetem a bez duálu (to se radši zatím neptej, co je) a začneš si hraní s cizíma lidma užívat.
Ne, že bys potom na dalším turnaji nedostal znovu totální mošt a několikrát znova nelitoval, proč to hraješ, ale už víš, že to jde. Magic is hard. A z počátku utrpení, ale nejlepší hra, co znám, proto ji taky jsou lidi schopný hrát těch 15 let v kuse :-)