MONKOK: a ty tomu věříš? Myslím těm galaxiím atd.. že to tak opravdu je?

HRABALKA: jo to chapu, z officialnich medii se takovy veci nedoctes, prave proto proc tu ty indigovy deti jsou.. protoze ty informace, ty zmeny kterou oni prinaseji se tem co stoje za mediama a govermentama atd. vubec nebudou hodit do kramu :)

ALESH: no já fakt nevím, co si o tom myslet, jestli se to dá nějak exaktně ověřit .. předpokladem jsou evidentně životy po životě.. tahle teorie se mi líbí, ale na 100% jí taky nevěřím.. se mnou je to těžký, já jsem v tomhle spíš cynik

HRABALKA: spis blaboly nez scifi :)

MONKOK: mě ty články přijdou jako sci fi

TRAVIX: indigove deti :
http://hledani.gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2007060010
http://hledani.gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2007030014
o tomhle tematu se pisou strasny blaboly tyhle dva clanky jsou podle me slusny.
umiraji mladi, neradi stoji ve fronte? :) v americe z indigovejch deti delali autisty a hyperaktivni psychopaty, ladovali je sedativama a jinejma drogama. indigovy deti jsou spojovaci clanek, prostrednici dalsi vyvojovy faze cloveka. maji zapojeny vice vlaken dna a tedy maji ruzny schopnosti. jsou mnohem inteligentnejsi, maji mnohem silnejsi imunitni system. a jejich vedomi je na vyssi urovni.

TRAVIX: je to asi půl roku, kdy byl v MF článek s rozhovory s matkami dětí, které už nebyly. S termínem indig. dětí se tam právě operovalo jako se samozř. věcí, že proto ty dětu umřely.. to mě vedlo pátrat po tom, co to vlastně znamená.
Možná je to všechno nesmysl.. nevím, každopádně tahle teorie může možná těm rodičům trochu pomoct v bolesti nebo ve vyrovnání se s tím, že jejich dítě nežije. I když si myslím, že se s tím nedá vyrovnat nikdy.

TRAVIX: máš pocit, že trpíš traumatem z toho,žes chodil do školy a jako dospívající či dospělý jsi se občas setkal s blbcem? :-) Já ne.. doufám :-) Mě to spíš posílilo, i když jsem třeba chvíli byla jak opařená, ale i tak jsem si z toho pro sebe nějaké závěry udělala.. Nevím, řeším teď tohle téma teoreticky, nevím,jak se moje dítě vyvine, jsou jí dva roky. A nevím, co bych vlastně chtěla, když by byla nadaná - jestli ji šoupnout do elitní školy nebo do normální. Každopádně jí umožníme studovat školu v zahraničí, pokud bude chtít. Ale to musí chtít sama.

Já četla o indigo dětech pravý opak - že jsou velmi nadané, mimořádné schopnosti včetně léčitelství a vizí mají, ale umírají maldé, vesměs jako děti, aby přinutily svým odchodem dospělé přemýšlet, otevřely jim oči, někam je nasměrovaly.. což mi přijde strašný.

HRABALKA: Umírat mladé? To je blbost. Já zase spíš slyšel o tom, že nají léčitelské schopnosti, výbornou odolnost proti nemocem a naději dožít se velmi vysokého věku.

Jinak s tím "otrkáním se": Je to potřeba, ale nebyla by nějaká jiná cesta? Aby z toho dítě nemělo trauma na celý život...

TRAVIX: no jo,jenže nadané dítě by mělo mít taky povědomí o tom, že existují i děti, které nejsou tak dobré, nejde jim třeba matika, neumí kotrmelce a je třeba jim pomáhat, ne je brát jako méněcenné, které zdržují při výuce, ale jako sobě rovné, protože třeba zase umí něco líp manuálně, než "ty nadané". A taky by měly vědět, že i ty se slabším prospěch, nenadanější, můžou být fajn kamarádi a lidi do nepohody..

Já bych se asi bála dát svoje dítě do výběrové školy (myslím základní stupeň), někde se musí otrkat, naučit se jednat se všemi, tak, jako to bude muset dělat v běžném životě.

Co jsem četla o indigových dětech.. beru to jako "módní" záležitost, je to asi in tvrdit o svém dítěti, že se o něm říká, že je to indigové dítě. Pojem mi vyvolává lehké mrazení v zádech, protože se mi nechce líbit, že indigo děti by měly umírat mladé, aby nám otevřely oči.. to radši neindigové, s trojkama, ale zdravé :-)

Rád se do téhle debaty zapojím.

Tak především k té "izolaci" v elitních třídách - ano. Je pravda, že dítě nepřijde do styku s se "skutečným" světem. A taky že se to může odrazit na jeho socializaci. Ale pozor! Z vlastní zkušenosti vím, jak ta takzvaná socializace vypadá. NENÍ O CO STÁT. My totiž styk s "normálním" kolektivem chápeme jako něco, co je naprosto nezbytné. Proč? Není lepší, když sedítě bude stýkat se sobě rovnými? Abych svoje tvrzení něčím podložil, tohle je názor jedné američanky, která se rozhodla svoje děti učit doma:

Společenské kontakty - socializace
„Vašim dětem bez školy chybí kontakt s jinými lidmi.“ Na to mě matky často upozorňují. Hned ale začnou vyprávět, jaké problémy trápí jejich děti ve škole. A většinou končí se slovy: „No, alespoň mají kontakt s jinými dětmi.“ Ale co si vlastně máme pod tím „kontaktem“ představit? Že se začnou chovat jako všichni ostatní? Že je čekají problémy, když se budou odlišovat? Že se naučí soupeřivosti? Že budou muset zapadnout do té pochybné pavučiny nadřazenosti a podřazenosti, která určuje vztahy mezi vrstevníky? Že nikdy nedostanou šanci stát se vůdcem nebo alespoň členem té party, kterou všichni tak obdivují? Nebo snad jde o ten pocit štěstí, když si s námi ostatní chtějí hrát, nebo naopak smutku a opuštění, když nás mezi sebe nepustí? Společenské kontakty? Jestli tohle jsou společenské kontakty, není moc o co stát.
(Možná bych sem mohl dát časem celý dokument.)

No a pokud máte obavy o společneský život svých dětí, nebojte se. Inteligentní NEZNAMENÁ nespolečenský - což je bohužel běžný předsudek. Já osobně jsem měl možnost setkat se se skupinou mimořádně inteligentních lidí. V restauraci se od ostatních lišili tím, že nekouří, půlka jich zásadně nepije pivo a neoslovují se vole, ale jinak inteligentní studenti můzou mít stejně dobrý společenský život jako všichni ostatní. Musejí ale najít sobě rovné!

A ještě poslední věc: Co si myslíte o tzv. indigových dětech?

HRAB nebudeš. z toho, co o Tině vím, ti řeknu, že nebudeš :-)
ona je neuvěřitelným způsobem liška podšitá :-)

já se syna nesnažila nic učit. jenže on téměř nespal a celé dny a noci ho bylo třeba nějak zabavit. na rozdíl třeba od Tínušky nejevil zájem o uklízení, pomáhání, vaření a tak... nemohla jsem z toho dělat vůbec nic. musela jsem se celé dny a noci věnovat jeho zábavě... pexesa, zvířátka, zeměpis, popisy a vyprávění, zpívání... furt a furt. umořil by mě k smrti :-) samozřejmě občas se vyskytly babičky a manžel byl taky nucen tvořit zábavu podle toho, jak si to přálo dítě :-)
když se dívám zpětně, tak můj syn měl neuvěřitelnou schopnost soustředění. v těch 2,5 letech vydržel v kuse 2 hodiny sledovat můj výklad - vyžadoval to. pak teprve na 20 minut usnul :-)

Aha, jámyslím, žebudu mít normální dítě :-D, ona si ze mě dělá jen pr..l... i když se snažím jí tam ty spoje nějak cvičit, tak se tomu směje..
Malému jsi se věnovala jen ty nebo ještě někdojiný ? Myslím třeba na tu abecedu, ptáky atd..

HRAB ve 4.
sice už ve 2,5 letech uměl celou abecedu, ale to bylo stejné, jako že uměl všechny ptáčky nebo motýlky, co měl doma na obrázcích. nevěnovala jsem tomu pozornost. ale jednou (to mu bylo nějak těsně před 4. rokem) jsme jeli busem a malej říká: maminko, proč píšeme "billa", když říkáme "bila"... já zírala a říkám: kde co píšeme a říkáme? a on: teď jsme jeli kolem nějakého obchodu, je tam napsáno Billa, ale říkáme přece jenom jedno L.
no a tím vyšlo najevo, že se sám naučil číst a začal mi být podezřelý :-) počítal v tu dobu už taky bez problémů, tak jsem se začala zajímat, co najít za školu, neb jsem pojala obavu, co on tam v té první normální první třídě bude dělat :-)
přes net jsem našla paní (dnes už kamarádku, protože její syn chodí do stejné třídy), která věděla o připravovaném projektu, šli jsme na diagnostiku a pak už byl zařazen do té třídy. naštěstí se zrovna ten rok otevírala první třída. na druhou stranu, jsou trochu pokusní králíci - teprve to začíná :-)

CHIMERA: v kolika jsi přišla na to, že je nadaný?

KOJA moje dítě chodí do třídy pro mimořádně nadané děti, takže o tom můžu podat info. co přesně tě zajímá?

ZUZKA no já bych právě nechtěla, aby moje dítě někdo vychovával jako ve skleníku, bez tlaku a nároků... vyhovuje mi, jak se to dělá u něj ve třídě. nároky jsou, ale naopak vyšší, než jinde. ale zase přiměřené jeho schopnostem. znám pár dětí, které chodily do alternativních škol - jsou v pohodě a neumí nic - na žádnou střední školu se nedostaly. to není cesta, která by se líbila mně. já chci, aby moje dítě bylo vzděláváno do hloubky, ale zábavnou cestou s maximálním respektováním jeho osobnosti. myslím, že se to jejich učitelce daří, i když občas i nad ní kroutím hlavou (např. když se do dělení omylem dostal příklad 1:2 a moje dítě napsalo 0,5, tak pančelka to škrtla s tím, že to ještě nepočítali a neměl to vyplňovat :-), ale jinak cením její snahu.
osobně si myslím, že právo na individuální přístup by měly mít VŠECHNY děti. bohužel někteří chytráci porušili polovičku škol, takže ty ostatní jsou narvané, ve třídě přes 30 dětí a tam žádnej indivindi přístup možnej není.
chápu, že nadané děti můžou někomu lézt na nervy tím, že jsou lepší než on. sama to vidím na své matce, která mého syna (stejně jako kdysi mě) z tohoto důvodu nemá ráda. prostě by chtěla žvatlajícího blbečka, nad kterým by měla intelektovou převahu. a holt nemá. není schopná ocenit partnera (podotýkám, že je bývalá učitelka).
co se týče integrace, jsem zásadně proti. celkem nevím, proč se to jmenuje integrace, když to dítě ze třídy vylučuje. sedí si vzadu, čte si, nebo dělá něco odlišného od ostatních a nikdy se nestane součástí kolektivu. třída pro mimořádně nadané děti tohle překlene a navíc se ty děti navzájem "táhnou". jasně že jsou tam někteří zlobivci a lenivci, ale je jich tam míň a učiteli zbyde na každého víc času.

Jo a ještě hořký fakt, který vyplynul při přípravě RVP (školila jsem nějaké kurzy, ne o nadaných dětech, ale o systému přípravy a tak).

Pro průměrného učitele je nadané dítě které potřebuje specifický přístup to, které na to má papír z poradny. A to ještě ne papír z poradny s pouhým doporučením, ale odlišnost od zbytku třídy musí být tak výrazná, že dostane integraci.

Ti o kterých píšu - chytrý, ale líný a nevyhovaný, jsou jedině lemplové a nezasoulží si nic.

No ze školství jsem po dvou letech utekla. Jako prostor pro vlastní učení se od života výživné, ale deformace probíhá strašně rychle.

On je docela klíčový problém v prosté statistice. Průměrný učitel, který má učit v něčem nadprůměrné dítě - to prostě zavání průšvihem. Protože jen velmi dobří učitelé jsou schopni využít to, že to dítě třeba něco zvládá lépe než on.

A gaussovy křivky nám praví, že dobrých učitelů je ještě míň, než nadaných dětí.

Ahoj, rad bych se zeptal, jestli nekdo mate zkusenosti z pusobeni v nejake instituci zajistujici vychovu "vyjimecnych deti" - nejake dojmy "zevnitr".

CHIMERA:
Jsem z buďánkovského gymplu - nejstarší ročník. Specializované třídy pro nadané jsou super, ale má to svoje mouchy. Gympl bych nikdy neměnila, ale minimálně absolventi tří nejstarších ročníků měli třeba obrovské problémy pak jednak se třeba připravit na přijímačky, vydržet na školách a tak - prostě nás netrénovali snášet prudu a nezáživnou rutinu. Takže skleník školy pro nadané super, ale má to svoje rizika. Ostatně v okamžiku kdy dítě chodí na základku, kde jsou učitelé kteří ho dokáží zaujmout i v běžné třídě, tak pak na střední nepotřebuje chráněné prostředí. Pokud je ovšem během základky znuděn, pruzen některými učiteli a nebo šikanován děcky, tak se by se i ta střední dost hodila.


Centrum nadání umí poradit dětem, jejichž rodiče se o děti zajímají a starají. Mám tam spolužáka a spolužačku v tom výzkumém týmu, ale kromě diagnostiky by to chtělo třeba skupinu pro rodiče, nebo tak něco. Zkoušela jsem se na ně obracet hned jak jsem nastoupila jako školní psycholog, a zjistila jsem, že v případě nadaných, leč grázlíkoidních dětí prostě neporadí. Třeba i proto, že z pozice vysokoškolského pracoviště se s nima nepotkají. Se všema dětma v této pozici se prostě nepotkali. Pozice chytrý, ale rodiče více či méně zadnebávají péči, takže se vychovává sám a dost to skřípe

A co se týče Fořtíkova seznamu, ten bohužel zahrnuje základky.
Rozumná maturitní střední v jihomoravském kraji fakt není, zkoušela jsem hledat celé ty dva roky co jsem dělala na základce, pro docela dost děcek, ale prostě není. Jedině s tím umí pracovat umělecké školy, jenže na to zase dotyčný deváťák musí přopravovat na přijímačky a ještě být výtvarně či herecky nadaný tak aby ho vzali. Hudební kozervatoř nebere děcka co necvičí od malička a taneční zrovna tak. Navíc krutopřísné hipohoperky přece nemůžou dělat balet...

Chybí mi tu (JMK) střední, kde by ignorovali fakt, že dotyčný/á má prostě mizerné známky a že prvního půl roku bude dohánět co ignoroval na základce a naučí se učit a něco dělat, ne jen sedět v poslední lavici a nějak se zaměstnat.

Jedině snad Gymnázium Integra - ale to je primárně zaměřené na zdravotně postižené a nutno naznat, že úroveň vzdělání je spíš průměrná.